Odmítnutí (31. kapitola 1/4)

15. února 2016 v 16:26 | evi |  Odmítnutí - překlad HG / SS povídky
Tohle není veselé překládání. Ani jsem si dřív neuvědomovala, jak často mi v mysli naskakoval obrázek nebo jen pouhé jméno Alana Rickmana vždy, když jsem psala nebo překládala něco o Snapeovi. Včera to byl měsíc, co zemřel. Věřím ale, že i díky fanfiction bude žít ve vzpomínkách mnohých z nás ještě hodně dlouho.

31. Srdce se svírá

Srdce se svírá, bolem jsem ochromen,
mých smyslů ostří jed ztupil pomalý,
či opiem zmámen snad; chvilka jen
a vody Léthé hráz paměti provalí.

John Keats, z Ódy na slavíka

ssSss


Hermiona spustila ruce z uslzeného obličeje a otupěle, plná nedůvěry zírala na rychle se vytrácející bílý kruh, který se stále ještě vznášel pár centimetrů nad jejím břichem.
"Těhotná," zašeptala si pro sebe, a jakmile to slovo vypustila z úst, zaplavila ji lavina protichůdných emocí, které spolu soupeřily o nadvládu v její mysli.
Pocítila v téže chvíli nadšení i strach; byla šokovaná a zároveň i smířená. Tohle přece chtěla tak dlouho: dítě, jež by mohla milovat a starat se o něj. Vždyť kolikrát záviděla přátelům jejich štěstí; často hleděla na Padmina dvojčata, jak spinkají, a hluboko uvnitř cítila záchvěvy touhy po vlastním dítěti. Jeden z jejích největších snů se právě stal skutečností, bohužel však okolnosti nebyly zdaleka tak vhodné, jak by si přála.
Nohy ji sotva unesly, když se nejistě zdvihala ze země a sedala si na stoličku u toaletního stolku, prohlížejíc si dychtivě obličej. Nevypadal nikterak neobvykle, tedy až na to, že byla bledší než obyčejně a že měla zarudlé oči. Sklopila zrak ke svému bříšku, jemně přitiskla dlaň na místo pod páskem kalhot, žádnou změnu svého fyzického stavu však nebyla schopná rozpoznat.
Téměř tomu nemohla uvěřit, až ji bezmála napadlo, jestli si s ní její vlastní mysl krutě nepohrává, a tak se otočila, sklonila se a zdvihla z podlahy svoji hůlku. Znovu ji namířila na svůj podbřišek, zopakovala kouzlo indikující těhotenství a její oči se opět nevěřícně rozšířily, když z konce její hůlky vystřelil bílý kruh a vznesl se do vzduchu před jejím dosud plochým břichem. Pravdu o tom, že je těhotná, již nemohla dále odmítat.
Znovu na sebe pohlédla do zrcadla a s obtížemi zkoušela pochopit, že v sobě doopravdy, skutečně nosí dítě. Její dítě. Severusovo dítě. Jakmile se jí mysl naplnila barvitými představami jeho reakce, znovu složila tvář do dlaní. Dozajista nebude nadšený. Dost otevřeně jí kdysi řekl, že nikdy netoužil po dítěti, neboť jeho vlastní mizerné dětství ho naprosto zbavilo jakýchkoli myšlenek na pokračování rodové linie. Bylo snad možné, že s ní teď nebude chtít mít nic společného, když nosí jeho dítě? Zdůrazňoval jí sice, že spolu budou žít, ať už se stane cokoli, ale jistě nepomýšlel na to, že by se měl vyrovnávat s takovými okolnostmi - nezavázal se k otcovství.
Nepokojně vstala ze stoličky a přemýšlela, proč mu to pro všechno na světě trvá tak dlouho. Odešla od něj už před sedmi hodinami a nyní si začínala dělat starosti, jestli naproti přes náměstí vychází všechno podle plánu. Věděla, že nebude snadné přesvědčit jeho ženu k tomu, aby souhlasila s rozvodem, ale v této fázi již očekávala, že od něj uslyší alespoň něco.
Do popředí jejích myšlenek se vynořil černobílý obrázek Kordélie pohlížející na svého syna v den jeho pátých narozenin a poprvé od chvíle, kdy odešla od Severuse, ji napadlo, jestli snad Kordélie se svým půvabem a schopností svádět náhodou nějakým způsobem nepřesvědčila Severuse, aby zůstal jejím manželem.
Mávla rukou. Ne, to nemohlo být možné. Soustředila se na ujištění, která jí Severus ráno předestřel, a posadila se na kraj postele. Jistě jí dá už brzy vědět...

ssSss

Severus popřál Kordélii dobrou noc a vydal se rovnou zpět do své pracovny. Za méně než dvacet čtyři hodin už nebude ženatý muž, říkal si a měl pocit, že je na místě dát si pořádného panáka. Nalil si dvojitou ohnivou whisky, pozdvihl sklenku, jako by chtěl připít na svůj vlastní úspěch, avšak uvědomil si při tom, že tenhle toužebně očekávaný výsledek nenastal až tak úplně jeho zásluhou a že má ohromný dluh u Lancelota Milla. Jak prozíravé to bylo od toho starého muže, pomyslel si, když vytušil, že láska zvítězí tam, kde prohrálo nepřátelství. Lance svoji neteř znal mnohem lépe, než on sám znal svoji manželku. Již brzy budoucí exmanželku.
Při té myšlence se pousmál. Kordélie měla pravdu, když říkala, že jejich vztah byl po mnoho let velmi přátelský, a on sám byl v jisté době naprosto spokojený s životem v takto příhodných podmínkách. Byl si však dobře vědom toho, že jejich manželství jednoho dne dospěje ke konci a nebyl zas tak úplně zničený z pomyšlení, že poté bude opět žít životem starého mládence. Ale nikdy, ani v nejdivočejších snech by ho nenapadlo, že důvodem, jenž povede ke konci jeho manželství, bude Hermiona Grangerová. Nikdy ho nenapadlo, že by mohl někoho milovat natolik, aby si nechal narušit svůj poklidný životní styl jen kvůli tomu, aby s tím člověkem mohl být. A přestože se z něj právě stala osoba bez domova a třebaže zrovna přišel o místo, kde provozoval své podnikání, byl si jistý tím, že ona za všechny tyto těžkosti stojí, za každé kruté slovo, které bylo vyřčeno, a za každou potíž, která bude muset být v budoucnu překonána.
Pohlédl na hodinky: strávili s Kordélií mnoho hodin, než dospěli k dohodě ohledně peněz, které jí dlužil, a tak už dávno minula desátá večerní. Bylo mu jasné, že Hermiona musí být celá nedočkavá, co se týče novinek, a tak postavil whisky na krbovou římsu a přivolal si z druhé strany pracovny plášť. Myšlenka, jak bude asi reagovat na jeho ohromující zprávy, ho přiměla k úsměvu a dumal nad tím, jakým způsobem by jí to mohl co nejlépe sdělit.
Došel už skoro ke vchodovým dveřím, když se zastavil uprostřed kroku a v mžiku přehodnotil svůj plán. Zítra ráno bude konečně v situaci, kdy se jí bude moci otázat, jestli s ním stráví zbytek života. Možná by tedy bylo lepší překvapit ji až nazítří a zjevit se před ní jako svobodný muž s rozvodovými papíry v ruce. Jeho romantické představy o tom, jak jí vyzná lásku v Paříži, se vůbec nevydařily, ale tentokrát to udělá správně.
Vyšel zpět po schodech s rozhodnutím, že jí prostě jen pošle zprávu, aby ji na noc zbavil starostí; zítra se pak Hermiona dozví úplnou pravdu. Musel si také koneckonců zabalit své osobní věci, a to už raději ani nemyslel na všechno, co se nacházelo v jeho laboratoři. Potřeboval také dát vědět lidem, kteří by mu mohli zařídit nějaké dočasné bydlení. Bude muset být dostatečně rozlehlé, aby se tam vměstnala jeho laboratoř, a také ho napadlo, zda Hermiona náhodou nebude chtít bydlet s ním už od začátku - nebo snad dá přednost počkat se společným životem až po svatbě? Sotva na tom záleželo, peněz měl dostatek, takže sežene ubytování, kde bude místo pro oba, jen tak pro jistotu. Jeho myšlenky překotně uháněly při představě nového života, který mu právě začínal, a tak se opět zavřel ve svojí pracovně s úmyslem napsat Hermioně.

ssSss

Hermiona naprosto nevěřícně zírala na lístek, který držela v ruce. Od chvíle, kdy se rozloučili se Severusem, uplynulo dvanáct hodin a ona očekávala zprávu poněkud zásadnějšího významu, než bylo těch pár v rychlosti naškrábaných slov, které jí před pár minutami doručil jeho puštík. Se vzrůstajícím neklidem si ještě jednou přečetla stručný vzkaz:

Hermiono,

třebaže jsme již dosáhli jistého pokroku, je situace o něco složitější, než jsem předpokládal. Mnohé záležitosti teď vyžadují moji pozornost, vše vysvětlím, až se s tebou zítra spojím. Snažně tě prosím, nestrachuj se.

Tvůj Severus

Zmačkala proužek pergamenu do kuličky a zlostně jím mrštila přes ložnici. Proč pro všechno na světě posílá tak chladný, neosobní a necitlivý vzkaz? Musí přece dozajista vědět, jak se tady ona celý den třese obavami kvůli tomu, co se může přihodit mezi ním a Kordélií, a přesto se ji rozhodne uklidnit očividným naznačením toho, že se při vyjednávání s jeho ženou něco hodně, hodně moc pokazilo.
Ironicky se zasmála, když si znovu připomněla poslední řádek jeho psaní: Snažně tě prosím, nestrachuj se. Popravdě ho těžko mohla činit zodpovědným za nedostatek povědomí o tom, jak dramaticky se teď jejich situace změnila, věděl ale dobře, jak byla unavená a velmi rozrušená, když se naposled loučili, a nedbalý způsob, s jakým se stavěl ke klidu její duše, dozajista představoval důvod k obavám.
Zoufale svěsila hlavu a přitiskla si ruku ke spánku, kde jí začala tepat krutá bolest. Takový nedostatek rozmyslu u něj nebyl obvyklý a nepochybně nevěstil nic dobrého ohledně toho, jak přijme její neočekávané novinky. Hermiona se na posteli stočila do klubíčka a s rukou ochranitelsky přitisknutou na břiše plakala tak dlouho, dokud neusnula.

ssSss

Severus se snažil ze všech sil, aby výraz jeho obličeje zůstal úplně netečný, když vepisoval svoje jméno na právní dokumenty ležící před ním. Zakusil pocit hlubokého uspokojení ve chvíli, kdy se jeho podpis rozzářil jasně modrou barvou okamžik předtím, než opět zčernal. Opřel se, postrčil list tuhého pergamenu přes stůl ke Kordélii a sledoval ji, jak připojuje své jméno pod jeho. Jakmile skončila, přivolal si úředník Ministerstva kouzel dokument k sobě na stůl a mávnutím hůlky jej zapečetil. Severus se otočil ke Kordélii a ona k němu zdvihla pohled a věnovala mu nepatrný úsměv.
"Váš rozvod nyní nabývá platnosti v souladu s právem," zabručel úředník nezúčastněným hlasem. "Více již nejste manželem a manželkou, a jakmile uplyne šestiměsíční poshovovací lhůta, budete oba opět osobami podléhajícími Manželskému zákonu." Pořídil kopie jejich osvědčení o rozvodu a každému podal jednu z nich. Jeho zrak se okamžitě stočil ke dveřím kanceláře. "Další!" zvolal netrpělivě.
Severus se zdviženým obočím vstal se svojí nyní již exmanželkou od stolu a vydali se společně ke dveřím, které již otevřel další manželský pár doufající v brzký rozvod. Když vyšli z místnosti, ušklíbl se při pohledu na dlouhou řadu rozladěně vyhlížejících lidí sedících venku na chodbě. Přestože Kingsley Pastorek nadále všechny přesvědčoval o opaku, bylo zřejmé, že Manželský zákon dosáhl krizového stádia. Nechal hlavu skloněnou, jsa si dobře vědom toho, že nejeden ze žadatelů o rozvod se zájmem pohlíží jejich směrem.
Kráčel s Kordélií směrem k Átriu a cítil, jak se z jeho nitra dere u něj ne právě obvyklý pocit bezstarostnosti.
"Tak, Severusi," pravila Kordélie v dobrém rozmaru. "Co budeš dělat teď, když je naše odloučení hotová věc? Kam půjdeš?"
"Plánuji, že se zajdu podívat na několik nemovitostí nabízených k pronájmu v Příčné ulici a jejím okolí," odpověděl a nepatrně se zamračil. "Slíbil jsem ti, že se nepřestěhuji na druhou stranu náměstí, a ten slib hodlám dodržet."
"Už jsi mluvil s Hermionou?"
"Včera večer jsem se rozhodl, že jí to ještě nepovím," zavrtěl hlavou. "Říkal jsem si, že bude příhodnější zajít za ní teprve až poté, co budeme rozvedení."
"Ty jsi mi nevěřil, Severusi?" rozesmála se Kordélie. "Myslel sis snad, že odvolám svůj slib?"
"To vůbec ne," ujistil ji. "Včera večer jsi přece podepsala magicky závazné dokumenty; měl jsem ale pochybnosti, zda nám ten rozvodový úředník povolí rozvod tak snadno a rychle. Je však zjevné, že je ministerstvo poněkud zavalené žadateli o rozvod - vůbec by mě nepřekvapilo, kdybychom se již brzy dočkali zrušení Manželského zákona."
Kordélie se ohlédla po dlouhé frontě čarodějek a kouzelníků čekajících na rozvodové slyšení.
"To máš nejspíš pravdu."
Severus z pod pramenů svých černých vlasů pozorně studoval výraz svojí bývalé choti.
"Proč jsi navrhla, abychom se rozvedli o dva měsíce dříve, Kordélie?"
"Podezíráš mě snad z nečestné hry, Severusi?" vydechla naoko pobouřeně.
"Jsem jen zvědavý," potřásl hlavou. "Pokud laskavě promineš, není obecně ve zmijozelské povaze navrhnout něco, co nás může spíš obtěžovat, než aby nám to bylo ku prospěchu."
"Na rozdíl od všeobecného mínění," zasmála se krátce, "nejsem zas tak moc sebestředná, podlá fúrie, jak by si mnozí mohli myslet." Zastavila se a obrátila se k němu. "Ty a já jsme dospěli ke kompromisu, Severusi, ale já nejsem ta nejsmířlivější osoba na světě. Proto jsem žádala, abyste s Hermionou nezačali žít na druhém konci Kensingtonského náměstí. Pro to děvče je to ale domov, a tak cítím trochu vinu, protože jsem tě přiměla slíbit mi, že odtud Hermiona odejde, aniž bys to s ní předem projednal. Navrhla jsem, abychom uspíšili termín rozvodu o dva měsíce, jen abych uklidnila své špatné svědomí - takže máš možná pravdu: udělala jsem to pro svůj vlastní prospěch - bude se mi lépe spát, když budu vědět, že jsem alespoň nabídla něco na oplátku."
Severus se jí na chvíli zadíval do očí, dokud se neujistil, že mluví pravdu.
"Ať už byly tvé pohnutky jakékoli, Kordélie, patří ti můj vděk."
Předešlé noci toho nenaspal víc než hodinu - zabalit si věci mu trvalo mnohem delší dobu, než předpokládal, a když konečně došel do svojí ložnice, vybavila se mu vzpomínka na dopis, který Kordélie toho rána tak rozzuřeně škrábala, a ta vzpomínka ho hodnou chvíli tížila na mysli a nedovolovala mu usnout.
"Mohu se na něco zeptat?" odvážil se a Kordélie přikývla. "Komu jsi to psala, když jsem včera ráno přišel do tvého pokoje?"
"Další konspirační teorie?" ušklíbla se na něj. Pak sklopila zrak a vypadalo to, že je trochu na rozpacích. "Psala jsem Everardovi," připustila. "Už celé měsíce jsem mu říkala, že je podle mého názoru něco mezi tebou a Hermionou a že ti nikdy nepovolím rozvod, pokud zjistím, že jsou moje podezření pravdivá. Dost jsem ho tím rozčilovala," vysvětlovala, "a tak jsem mu prostě psala dopis ve stylu ,já jsem ti to říkala'."
Severus se s úlevou rozesmál.
"Napsala jsi mu včera večer?"
"Ne," potřásla hlavou, "napadlo mě, že se dnes přemístím do Skotska a řeknu mu ty dobré zprávy osobně."
Došli k řadě krbů v Átriu a Kordélie k němu natáhla ruku.
"Hodně štěstí, Severusi," pravila s upřímným úsměvem. "Přeji ti všechno dobré."
"A já tobě," odvětil a potřásl jí rukou.
Otočila se, poodešla od něj a krátce mu zamávala, než si nabrala hrst letaxového prášku a zmizela uprostřed zeleně vyšlehnuvších plamenů. Severus zíral na místo, kde mu zmizela z očí, a zkoušel pochopit skutečnost, že se konečně zbavil manželských pout. Pohlédl na hodinky: byl už téměř čas k obědu, a přestože byl celý dychtivý vidět se s Hermionou, bylo zcela nezbytné vybrat ještě dnes místo k pronájmu. Nabral si plnou hrst letaxového prášku, postavil se do krbu a pravil: "Děravý kotel."

ssSss

 


Komentáře

1 mami mami | 15. února 2016 v 19:14 | Reagovat

Neviem, či bolo dobré nepodeliť sa o dobrú novinu s Herm. Ono z toho kuká prúser

2 Eithné Eithné | Web | 15. února 2016 v 21:43 | Reagovat

Tak samozřejmě že se Snape chová jako naprosté pako, kdo by čekal co jiného, že. Teď bych rychle poprosila další kus, protože na rozhovor s Hermionou se těším - výchozí podmínky jsou nastavené (čtenářsky) výtečně :-D

3 evi evi | Web | 16. února 2016 v 9:39 | Reagovat

mami: Mně obecně tak nějak připadá, že většina krizových zápletek v červené knihovně plyne z toho, že si ti dva hlavní hrdinové něco neřeknou8-)

Eithné: Chová se jako pako, o tom žádná. Napsat totiž větu: jsem rozvedený, musím zařídit spoustu věci, uvidíme se večer, to by ho asi zabilo, že jo:-D

4 KatherineStar KatherineStar | 16. února 2016 v 12:56 | Reagovat

A já jsem doufal, že už se sejdou a ono nic. Takhle nás napínat. To není hezké. :D Doufám, že se můžeme těšit na další kapitolku co nejdřív. :)

5 KatherineStar KatherineStar | 16. února 2016 v 12:56 | Reagovat

[4]: *doufala

6 agata agata | 16. února 2016 v 14:18 | Reagovat

Souhlasím z plna srdce! Severus JE PAKO!!! A NA KVADRÁT!!! Ale co chcete, je to chlap, a ti, jak je nám ženám všeobecně známo, jsou paka od narození! Vůbec bych se nedivila, kdyby ho Hermiona následně něčím tvrdým přetáhla! Jenom se bojím, aby ten stres nějak neublížil jí nebo dítěti, to by nejspíš znamenalo šlus pro happy end!! ??? :-( :-|

7 scully scully | 16. února 2016 v 15:39 | Reagovat

Severus se zachoval jako typický chlap,jemu je to jasný,ale neuvědomuje si,že Hermiona nic z toho neví,a bude si určitě dělat starosti. ??? Nervy Hermioně v těhotenství vůbec nepomůžou.Moc děkuju za překlad Evi a těším se na další část

8 evi evi | Web | 16. února 2016 v 17:31 | Reagovat

KatherineStar: Poslední napínák před koncem...8-)

agata: Ono popravdě kdy se asi tak postava Severuse Snapea jako taková mohla naučit chování k ženám. Od Lily asi nic moc a v téhle povídce ještě tak od Kordélie. Takže žádná sláva:D

scully: Čím jsem starší, tím víc zjišťuju, že s chlapama je prostě potřeba mluvit, a když sami něco opomenou sdělit či naschvál nesdělí, tak je potřeba to z nich prostě vytřískat:-D Jinak by člověk strachy často zešílel:D

9 sisi sisi | 17. února 2016 v 19:53 | Reagovat

Také mám těžké srdce, kdyby Alan nebyl býval zemřel, touhle dobou bych mu byla smolila a posílala gratulaci k narozeninám na adresu jeho Londýnské agentury, ale kola osudu se melou dopředu a jistě a 70´ mu nikdy nebude.
:-(

10 sisi sisi | 17. února 2016 v 19:54 | Reagovat

2. polovina kvůli cookies:
Zato Severus v této povídce jen kvete, rozvod mu jistě svědčí, snaží se investovat do své nové rodiny a asi si pronajmou malé sídlo, aby tam mohl lektaristit. A Hermionu čeká práce se skřítky, budou plést dupačky a čepičky a ponožečky, možná se bude věnovat i chovu ovcí s antialergenní vlnou, nebo něco takového a budou si žít spokojeně for ever. Snad dojde i na nějaké pohádky pro malá Snapeátka. Snad se ozve strýček Theo a rodina se udobří napříč generacemi. Evi, až to všechno dopřekládáš, budeš dělat pdf verzi? Prosím.

11 ellie ellie | 17. února 2016 v 22:02 | Reagovat

Páni, takhle nás napínat :) tesim se na další část :)

12 Kaja Kaja | 18. února 2016 v 1:07 | Reagovat

Jsem si říkala, že by mohla být nová kapča a ono je to tak :-D Supeeeer. Taky Alana vidím neustále před sebou a nějak mi nejde se s jeho odchodem smířit, ale takový je život.A Evi nám ho vrací alespoň v povídkách :-) tak šupky hupky další část please !!!!!

13 evi evi | Web | 18. února 2016 v 18:02 | Reagovat

sisi: Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi 69 připadá příliš málo. Znám tolik stejně starých lidí, kteří jsou aktivní, v úplné pohodě - a on by taky byl, kdyby nebylo té nemoci, škoda...
Pěkný výhled, co se týče povídky:D Pdf bude určitě, jen nevím, jak dlouho mi pak bude trvat, než se vším tím textem prokoušu, upravím, opravím, poskládám a doplním informacemi a obrázky tak, jak mám v úmyslu. Budete muset být trpěliví - ale na to už jste si asi v případě téhle povídky zvykli...:-)

ellie: Myslím, že tohle už je fakt poslední napínák:-)

Kaja: Uvidím, jak rychle mi to půjde:D Díky!

14 Chavelierka Chavelierka | 10. dubna 2016 v 16:09 | Reagovat

To by mě zajímalo, čím ten Severus myslí. Kolenem? Opravdu děsně romantické nechat partnerku trpět v nejistotách a jít hledat byt než jí oznámí, že to vlastně dobře dopadlo. Vyloženě k pomilování. Za trest by si Hermiona tu novinku s dítětem měla vyloženě vychutnat a pořádně mu to osladit. Jen tak na oplátku :-D

15 evi evi | Web | 18. května 2016 v 12:18 | Reagovat

Chavelierka: Nějak si to Severus blbě naplánoval...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama