Odmítnutí (25. kapitola 1/4)

19. dubna 2014 v 2:39 | evi |  Odmítnutí - překlad HG / SS povídky
Vítejte do dvacáté páté kapitoly, s níž je tu i nová úvodní báseň A dream of Jealousy, kterou napsal roku 1975 irský básník, spisovatel a překladatel z polštiny Seamus Justin Heaney (1939-2013), nositel Nobelovy ceny za literaturu (1995). Báseň v angličtině i současné znění této kapitoly lze nalézt zde.

25. Tvůj pohled zraněný

Kráčeli jsme ve třech s další ženou
lesním parkem, tam šeptavý trávy hlas
pročesával prsty napjaté naše ticho,
náhle se rozevřely stromy v stinnou
mýtinu, kde ustaly naše kroky.
Světla upřímnost snad polekala nás.
Řeč vedli jsme o žárlivosti, touze
a slova splývala jak prosté plavné roucho
či bělostný ubrus rozložený
jak v divoké zemi kniha mravouky.
"Ukaž," pravím družce naší, "po čem
tak dlouho dychtil jsem, tvá ňadra barvy sléze."
A ona kývla. Ach, tyto verše, lásko, ani
rozvaha má nezahojí tvůj pohled zraněný.

Seamus Heaney, Žárlivosti sen

ssSss



Nastal druhý zářijový týden a blednoucí londýnské nebe bylo předzvěstí blížící se zimy. Dlouhé letní večery zmizely v nenávratnu, a když Severus upíral zrak přes Kensingtonské náměstí, přemýšlel, co přinesou chladné zimní měsíce. Byl pondělní večer. Hermionu neviděl celý den, a jak tak hleděl směrem k jejímu domu skrz zlátnoucí listí stromů, představoval si, co asi dělá. Jako kdyby ji měl před očima, jak večeří v kuchyni sama nebo možná ve společnosti Lance a Moe. Nebo šla třeba navštívit přátele: Harryho a Ginny nebo snad Padmu a Deana. Ke svému nemalému překvapení jí všechny tyto hypotetické spolustolovníky záviděl.
Neměl sám ze sebe vůbec dobrý pocit. Kordélie odcestovala do Edinburghu už v pátek, a tak strávil s Hermionou dvě společné noci namísto jedné. Bylo přece naprosto směšné, že už teď mu ta holka chybí, když spolu byli celý víkend. Obě noci vedle ní i spal a jeho vracející se noční můra ho tentokrát ani jednou netrápila. Pro což měl dvě možná vysvětlení: buď už samotné vědomí, že je někdo vedle něj, bezděčně udrželo noční můru v patřičných mezích, nebo mu prostě s Hermioniným hřejivým nahým tělem přitisknutým k jeho bylo příjemně. Z nějakého důvodu mu to první vysvětlení připadalo mnohem přijatelnější.
Od začátku jejich milostného poměru uplynulo šest týdnů a jemu se s každým dalším dnem zdálo stále obtížnější udržet svůj pracovní a soukromý život oddělený. Stávalo se mu, když Hermiona ráno vešla do laboratoře s pohupujícím se culíkem na hlavě, že ho její mladistvá dokonalost takřka přemohla. Jak jen toužil po tom přejít místnost, vzít její zářící obličej do dlaní a líbat ji tak, až by oba závratí sotva popadali dech. Stále častěji ji pozoroval, jak pracuje u svého stolu, a vzpomínal na ráno, kdy se poprvé s tak zoufale naléhavou dychtivostí milovali na jeho žlutě potřísněném povrchu. Jak jen toužil vzít si ji na tom stole znovu, jenže se dohodli, že taková věc je nepřijatelná, a navíc tu byla spousta lektvarů, které bylo nutno připravit.
Naposledy pohlédl k místu, kde bydlela, odstoupil od okna pracovny a přešel místnost k mahagonovému baru, odkud vytáhl láhev brandy a sklenku. Když zdvihal křišťálovou karafu z police, přitáhla jeho pozornost drobná skleněná lahvička úplně vzadu ve skříňce. Odsunul brandy a sklenku na stranu, natáhl ruku do zadní části police a lahvičku odsud vylovil. Skoro zapomněl, že ji tady má: jednu dávku exostraséra. Jak se tak dotýkal prsty křehké ampulky, vybavila se mu Hermionina definice účinků tohoto lektvaru: "Zajišťuje projasnění myšlenek a porozumění vlastním nadějím a pocitům."
Události několika posledních týdnů ho mátly. Začal si s Hermionou vztah plně si vědom problémů, které z toho mohly vzejít, nepočítal však s tím, že se pro něj jedním z těchto problémů stane zmatek v jeho vlastních pocitech vůči ní. Byl rozhodnutý nepovažovat ji za nic víc než milenku, jenže ona si zasloužila víc a on to dobře věděl. Dokonce i část jeho samotného chtěla víc, ale to bylo nemyslitelné. Ani jeden z nich nebyl v postavení považovat ten vztah za víc než milostnou pletku spojenou s nevěrou, a tudíž se jakékoli úvahy o společné budoucnosti, jež nebyla možná, jevily jako naprosto pošetilé.
Zamyšleně hleděl na bezbarvou tekutinu ve skleněné lahvičce, vědom si toho, že by mu mohla pomoci ujasnit si vlastní myšlenky a pocity, a pomalu odstranil zátku, jíž byla uzavřená. Zdvihl ji ke rtům, než se však napil, rychle ji opět odtáhl a zazátkoval. Nyní na to nebyl ten správný čas: pořád si byl jistý, že se Teodor Nott vrátí. Popravdě byl ohromený tím, že se jeho nevlastní syn dokázal srovnat s bolestí a nesnázemi vyvolanými jeho pálícím prstenem po tak dlouhou dobu. Teův návrat ovšem mohl způsobit, že se věci rychle vymknou kontrole a že teprve tehdy nastane čas, kdy bude exostraséra nutně zapotřebí. S nepatrnou úlevou vydechl a vrátil lahvičku dozadu na polici ve skříňce. Myšlenka na podrobný průzkum jeho nejniternějších pocitů nebyla tou, s níž by se chtěl nějak zvlášť zaobírat; v jeho skříni číhala spousta kostlivců a on netoužil po tom setkat se s nimi tváří v tvář.

ssSss

Ve čtvrtek ráno, o nějakých deset dní později, sledoval s drobným úšklebkem na tváři, jak Hermiona těsně před osmou hodinou vchází do laboratoře. Věděl, že má ten den narozeniny, a uvažoval nad tím, proč se mu o tom neobtěžovala zmínit. On byl nicméně dobře připravený. Z nějakého důvodu si totiž odjakživa pamatoval, ještě z dob, kdy byla jeho studentkou, v který den má Hermiona Grangerová narozeniny. Nebylo to ostatně zas tak obtížné: když poprvé přijela do Bradavic, dostal seznam všech nových studentů v pořadí podle jejich věku. Ona byla ve svém ročníku nejstarší, první, které mělo být v tom roce dvanáct let, a tím pádem bylo na seznamu její jméno a datum narození na prvním místě.
Nevypadala dvakrát nadšeně a jeho napadlo, jestli nebyla rozčilená, když zjistila, že mezi dárky, které toho rána dostala, není žádný od něho. Dlouho a pečlivě promýšlel, co by jí měl koupit, neměl však v úmyslu darovat jí to dřív, než ten den oba skončí s prací. Vybavilo se mu, jak ji tehdy pozoroval ve Velké síni v den, kdy jí bylo dvanáct a žádný z jejích spolužáků jí nepoblahopřál ani jí nedal dárek. Nebyla ve škole dlouho a jemu už tehdy došlo, že mezi prvňáčky není oblíbená, což si podle něj víceméně zasloužila za to, že byla taková všechno-vím. Sova jí přinesla jen dva malé balíčky a jeho v tu chvíli napadlo, že ji její mudlovští spolužáci zřejmě nikdy nepřijali mezi sebe stejně, jako ji nepřijali ti kouzelničtí.
"Hermiono?" oslovil ji, vraceje se rychle do přítomnosti s pomyšlením na to, jak jí to dnes ráno mimořádně sluší. "Připadalo ti jako dítěti těžké pocházet z mudlovské rodiny?"
Vypadala, že je příjemně překvapená, obvykle toho ráno moc nenamluvil.
"Jak to myslíš? V Bradavicích?"
"Ne, ne v Bradavicích," zavrtěl hlavou. "Upřesním to: jaké to bylo - být vychovávaná jako mudla? Jaké to bylo předtím, než jsi dostala dopis z Bradavic?"
"Dost těžké," zhodnotila prostě. "Bylo to frustrující... cítila jsem, že je se mnou něco špatně. Rodiče si o mě dělali veliké starosti: došlo to dokonce tak daleko, že mě v devíti letech vzali k dětskému psychologovi. Není to nic, čím by si neprošli i ostatní kouzelníci, kteří se narodili v mudlovských rodinách. Vždyť víš - věci vybuchují, když se naštveš; létají všude kolem, když jsi šťastný - v tomhle duchu. Snadno ti to vysvětlí a omluví tě, pokud jsi z kouzelnické rodiny nebo dvojí krve, ale jestliže nemáš ponětí o tom, že existuje nějaký kouzelnický svět, je to docela děsivé. Myslím, že si rodiče hrozně oddechli, když jsem dostala dopis a navštívila nás Pomona Prýtová, aby nám všechno vysvětlila."
"Jak jsi vycházela se svými vrstevníky?" zeptal se s upřímným zájmem.
"Nijak zvlášť," zamračila se Hermiona, "i když si nejsem úplně jistá, jestli to spíš než s tím, že jsem čarodějka, nesouviselo s tou mojí všechno-vím vytrvale mávající rukou, jak jsi to výstižně popsal." Zakřenila se na něj. "Nikdy, ani jednou jsem necítila, že bych v mudlovské škole zapadla do kolektivu. Neměla jsem prakticky žádné kamarády, ale byla jsem pevně přesvědčená, že v Bradavicích to bude něco úplně jiného. Myslela jsem, že tam mě přijmou mezi sebe. Moje inteligence a můj značný náskok před spolužáky, to měly být jen důsledky toho, že jsem čarodějka - tím jsem si byla jistá; po pár dnech v Bradavicích jsem ale přišla na to, že tady na tom nebudu o moc lépe."
Nemohl si pomoci, aby mu na mysl nepřišla jistá podobnost mezi Hermionou a jedinou další čarodějkou narozenou v mudlovské rodině, s níž měl kdy nějaký vztah. Ano, i Lily mluvila o strachu v očích svých rodičů, když jako malé dítě předváděla magické kousky, s ostatními dětmi svého věku nicméně nikdy takové problémy neměla. Rozdíl byl v tom, že Hermiona jako malá postrádala osobní kouzlo a sebedůvěru mladé Lily Evansové. Důvěru v sebe sama získala až v pozdějších letech.
"Vypadalo to, že ze svých spolužáků vycházíš mnohem lépe s chlapci než s ostatními dívkami," zabručel.
"Už od prvního dne jsem si dobře rozuměla s Nevillem," pokrčila rameny, "další kluci mě ale brali jen kvůli Harrymu a Ronovi. Ostatní holky z mého ročníku, hlavně tedy Parvati a Levandule, mi vůbec neseděly. Vždycky jsem taky dobře vycházela s Ginny, ale zase - to bylo zejména kvůli mému přátelství s Harrym a Ronem, nic víc. Ona byla takový ten sebejistý sportovní typ, fantastická na famfrpálovém hřišti; nevěřím, že bychom byly kamarádkami, kdyby to nebyla Ronova sestra. Řekla bych, že mojí první opravdovou kamarádkou se stala až Padma."
Chvíli na ni mlčky hleděl.
"Nemohu uvěřit, že jsi kdy mohla uvažovat o Ronaldovi Weasleym jako o někom, ke komu by ses hodila: v životě jsem snad neviděl pár, který by šel méně dohromady."
"Ano, v tom máš, myslím, pravdu," usmála se na něj rozpačitě. "Mám ale pocit, že to byla spíš celá jeho rodina, nejen on, koho jsem milovala. Ono to pro nás s Harrym jako pro jedináčky bylo hrozně snadné, nechat se pohltit Weasleyovic klanem. Jejich rodinný život, to byl jeden veliký neuspořádaný hlučný chaos, byl ale zároveň tak vřelý, srdečný a tolik zábavný! Milovala jsem ty letní dny, které jsem trávila v Doupěti. V Harryho případě to zafungovalo skvěle: s Ginny se k sobě hodí. Oba jsou sportovní, chytří - tedy, i Harry může být, pokud se dostatečně soustředí."
Severus si nevěřícně odfrkl.
"Mám jinak jen dva bratrance," pokračovala, "takže život Weasleyovy rodiny byl pro mě něco jako zjevení. Soudím, že to je ten důvod, proč si neumím představit, že bych neměla aspoň dvě nebo tři děti." Uvědomila si, co řekla, a s ruměncem na tváři sklopila zrak. Neměla v úmyslu nechat si uklouznout něco tak osobního.
Dlouze na ni pohlížel a uvažoval, jak se asi musí cítit obklopená přáteli, kteří už buď děti mají nebo v blízké době očekávají jejich příchod na svět.
"Ty jsi nikdy nechtěl mít s Kordélií dítě, Severusi?" zeptala se se sklopenou hlavou.
"To tedy nechtěl," zkřivil obočí. "Po právní stránce to není povinné, tak proč bych něco takového dělal?"
"Copak jsi nikdy nechtěl děti?" vzhlédla k němu.
"Takové přání jsem nikdy neměl," zavrtěl hlavou. "Když člověk pochází z beznadějně nešťastného rodinného prostředí a prožil skličující dětství, nemá ani tu nejmenší chuť přenášet takovou mizérii na nevinné dítě."
Hermionu najednou přemohl smutek.
"Nevěřím, že bys někdy opakoval chyby svých rodičů, Severusi."
"Jenže se mi zdá," odvětil potichu se zachmuřenou tváří, "že i přes ty nejlepší úmysly mají lidé podivný zvyk se nakonec svými rodiči stát."
Nato se mezi nimi rozhostilo nepříjemné ticho, pak se však postupně pohroužili do svých pracovních úkolů a atmosféra se brzy uvolnila. Moe je krátce po jedné hodině zavolala k jídlu a oni přátelsky poobědvali v kuchyni, předčítajíce jeden druhému z výběru nejnovějších časopisů.


 


Komentáře

1 JSark JSark | 19. dubna 2014 v 20:56 | Reagovat

Vyzerá to na úvod k dobrej téme - deti. :-D Teším sa, nech sa ti darí. :-P

2 sisi sisi | 19. dubna 2014 v 23:45 | Reagovat

parádní kapitola! Rozhovor Severuse a Hermiony úplně mění povahu povídky. Myslím, že se dalo čekat, že Severus nechce mí děti, totiž,říká, že nechce mít děti, ale až jim to "uklouzne" uvědomí si, jaký jsou děti dar a přijme je. Takového Severuse aspoň vidím ve svých představách.  Je to férový chlap a je zodpovědný. OD včerejška mi v uších zní zní písnička o zemi, kde voní tymián, kouř obzor cloní, jak dolinou je hnán.. Tak takový chlap je pro mě Severus. Pochopitelně je mnoho dalších písniček, které jej vystihují, ale od včerejška je to tato. Dík za překlad. :-)  :-)  :-)

3 evi evi | 20. dubna 2014 v 12:39 | Reagovat

JSark: no jo, o dětech toho ještě v povídce padne hodně. Ale až později, teď se charakter kapitoly záhy změní...8-)

sisi: tenhle rozhovor o Hermionině dětství a díky té poznámce vlastně i o Severusově mi taky přišel fajn. A Zelené pláně je jedna z mých nejoblíbenějších písní už dlouhá léta, pravda, se Severusem jsem si ji zatím nespojovala:-) Díky

4 KattyV KattyV | Web | 20. dubna 2014 v 13:10 | Reagovat

Evi, tohle naznačování... charakter kapitoly se náhle změní... No ´jo, ale jak? Přiřítí se zuřící manželka? Dorazí zpět zhrzený manžel? Nebo se dočkáme  láskyplného oslavování narozenin? Jsem vážně zvědavá. To je ten průšvih, když čte člověk nedokončené povídky. Mám jich teď rozečteno více a začínám se ztrácet. Jak jen to uhlídat? Fakt je, že tahle za uhlídání stojí. Dobře jsi vybrala a dobře ji překládáš.
Ale líbí se mi i tvůj Portrét pro Bradavice, ač jsem se dopustila jiného hříchu - dokončené povídky si přečtu raději než nedokončené, ovšem daleko méně je komentuji. Tak alespoň tady. Opravdu se mi líbil, měla jsi tam spoustu originálních nápadů, což je, jak sama vím, dost těžké, protože se spoustou námětů se člověk ve Fanfiction potkává opakovaně. Takže, díky za svět obrazů. tím bych tě ráda pozvala  nám do šíleného šuplete, de kolegyně Regi zabrousila do podobného světa. Tentokrát zase jinak, více zevnitř. Takže, pokud tě zajímá, co se může dít v obrazech, přijď si přečíst Život v rámci rámů.
PS Kolik má odmítnutí kapitol? Ať vím, jak dlouho ho budu hlídat.

5 Reon Reon | 20. dubna 2014 v 16:07 | Reagovat

Krásná kapitolka. Těšim se na oslavu narozenin.

KattyV: Tuším že 32. A k otázce 'ale jak?' se přidám.

6 Emily Emily | Web | 20. dubna 2014 v 20:07 | Reagovat

Super kapitolka, zlepšila mi večer...

7 teriisek teriisek | 22. dubna 2014 v 0:24 | Reagovat

No, pokud Severus opravdu děti nechce, tak to v jejich případě nevidím na "žili šťastně až do smrti". Přemáhání ani z jedné strany by nebylo dobré... Ale na to je hádám ještě čas, ještě tu nemáme ani Tea :-D Jsem zvědavá, co si Severus připravil za dárek! Díky moc za překlad, budu se těšit na další kousek!

8 Violet Violet | 22. dubna 2014 v 10:33 | Reagovat

super super! Díky moc za překlad, jsem napnutá jak struna a těším se na pokračování :)

9 scully scully | 22. dubna 2014 v 11:32 | Reagovat

Teda jsem zvědavá jaký dárek si Severus pro Hermionu přichystal. :-D Ani mě moc nepřekvapilo,že Severus nechce děti,ale třeba si to v Hermionině případě rozmyslí. Moc děkuju za překlad a těším se na další část :-)

10 Elza Elza | 22. dubna 2014 v 14:28 | Reagovat

A-a-a-a co dáreček? Jsem zvědavější než oslavenkyně. :-)

11 zuzule zuzule | 22. dubna 2014 v 16:09 | Reagovat

Hmm, tak to jsem zvědavá, co krásného jí vymyslel. :-)

12 Nerla Nerla | Web | 23. dubna 2014 v 19:05 | Reagovat

Jé, jsem zvědavá na všechno - jestli se už Theo vrátí, co Hermiona dostane, jak se posune jejich vztah... moc se těším na další kus, díky za překlad :-)

13 Violet Violet | 24. dubna 2014 v 9:12 | Reagovat

Já se nejvíc těším na tu melu, až se Kordélie a Teo dozví o tom, že si ti dva spolu užívají v době jejich nepřítomnosti :-D

14 Violet Violet | 24. dubna 2014 v 9:15 | Reagovat

Páč dát si dohromady, že Tea pálí ruka vždy o víkendech, když Kordélie není doma, nebude asi tak těžké, pokud se Teo s matkou na toto téma bude bavit :) už se moc těším na pokračování

15 mami mami | 25. dubna 2014 v 19:07 | Reagovat

Deti..necudujem sa, že ich nechce. Neradostné detstvo, v škole dětská, ktoré nepoužívaju svoj intelekt na učenie... No nebojím sa, že by to tak zostalo...Hermiona ho určite bude motivovat aj keď nepřízni. Skor sa obávám jej akoze manžela a Severusovej akože manželky. To ešte bude zábava... Dakujem za preklad :-)

16 Kitti Kitti | 29. dubna 2014 v 10:19 | Reagovat

Díky za pokračování. Je skvělé, že se autorka věnuje Hermioně jako holčičce, ona to vážně neměla snadné ani v jednom světě:-) No, mně by s tou mávající rukou a všeználkovstvím taky štvala. Děti... hm, tenký led, že? Jsem zvědavá, až se Severus ponoří do exostosera či jak se to jmenuje. Theo, pozor, asi tě bude pálit ruka i dnes večer:-)

17 belko belko | 30. dubna 2014 v 14:25 | Reagovat

evi, děkuji za další skvělý překlad, za perfektní kapitolku.
Severus bude ještě jednou rád za jeho rozrůstající se rodinku.... no, aspoň je to moje přání :-P

18 Evellin Evellin | 8. května 2014 v 16:07 | Reagovat

Pěkné povídku s tématikou HP už jsem dlouho nečetla a příjemně mě tato povídka překvapila. Severus a Hermiona je sice už zaběhlé téma ale stále věrné. Pojetí emancipované Hermióny toužící jen po klidu , lásce a rodině mě potěšila, stejně jako vidina Severuse, který pomalu začíná obrušovat kosu. Rodina Nottů je skvělá! Od mého oblíbeného Lance až po záletnickou Kornélii v závěru s Teem, který už teď rozhodně není takový simpaťák jakým býval. Moc se těším na to jak se to vyvine ;-) :-D

19 Chavelierka Chavelierka | 17. května 2014 v 21:00 | Reagovat

Takže Severus si pro ni asi dárkem nepřipravil početí 8-)
Líbil se mi ten jejich rozhovor a Severusovo srovnávání Hermiony s Lilly. Opravdu měly něco společného, ani mě to nenapadlo.
Mám tušení, že ještě k nějakým srovnáním dojde :-)
Hlavně jsem zvědavá, jak se to všechno provalí a to se rozhodně musí stát. Žádný ráj netrvá věčně ;-)
Moc díky za krásný překlad

20 Michelle Michelle | 23. května 2014 v 21:35 | Reagovat

jé, právě jsem objevila novou kapitolku, díky za skvělý překlad <3

21 evi evi | 29. května 2014 v 13:33 | Reagovat

Díky vám všem za super komentáře a pevně doufám, že další kapitola obzvlášť potěší:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama