Odmítnutí (5. kapitola 1/3)

21. května 2010 v 12:09 | evi |  Odmítnutí - překlad HG / SS povídky
HG-SS
Nemám na psaní tolik času, kolik bych si představovala, ale nakonec jsem se pustila alespoň do překladu páté kapitoly povídky Denial. Zde je první část...
Autorka: little beloved
Překlad: evi
Rating povídky: 18+

5. Důkaz všech radostí

Buď mojí láskou a pojď se mnou žít,
pojďme všech radostí důkazem být
manželství, kde o všech výdajích se v účtech dočtu,
ve dvacátém století našeho ekopočtu.


Útulná garsonka, výtah nám netřeba,
uvnitř dáš sotva dvě sardinky na chleba,
v květníku kaktus ráz vznešenosti dodá
a k tomu ve vaně zrezivělá voda.

Jíst budeme bez zaváhání
levné jídlo, jež hlad zahání,
s požitkem pít, by řeč stát nezůstala
pochybné víno z krámku od Itala.

Uspoříme ke své úlevě
kupováním šatů ve slevě.
A dovolenou strávíme vždy lehce
ve frontě na lístky, jež nikdo nechce.

Klid nedělní není v sázce
v Central parku na procházce.
Jednou ale v našem bytě
ráno vstanu, podříznu tě.

Ogden Nash, Láska za časů Republikánů (nebo Demokratů)

ssSss

Severus Snape pohlédl na hodinky a nalil si další šálek kávy. Zbývala mu ještě hodina volna předtím, než se bude muset vydat do Belgravského domu, a on měl v úmyslu vychutnat si z ní každou minutu. Nacházel se nyní již na půli cesty ke splnění svého obtížného úkolu coby styčného úředníka a konečně zaznamenával mezi uchazeči o manželství první pokroky. Předešlý pátek došlo ke dvěma oficiálním oznámením zasnoubení: Padma Patilová přijala návrh Deana Thomase a Demelza Robinsová souhlasila s nabídkou Dennise Creeveyho. Pouze dvanáct uchazečů se dosud nevyjádřilo a on pevně doufal, že budoucnost nejméně šesti z nich se vyjasní již během příštího víkendu.
Co se jeho týkalo, mělo to jediný háček - Hermionu Grangerovou. Ačkoli si připouštěl vlastní zaujatost vůči této dívce, stále nebyl s to představit si, jak by ji některý z uchazečů mohl pokládat za byť i jen vzdáleně přitažlivou. Dobře, byť i jen vzdáleně přitažlivá byl možná trochu silný výraz; i on sám musel uznat, že v plném rozkvětu ženství už jistě nebyla zas tak úplně nepřitažlivá. Jednoduše však nemohl pochopit, jak by se některý z uchazečů mohl vyrovnat s její neskutečně iritující povahou, nemluvě o té její zcela nežádoucí hřívě vlasů. Byl pevně přesvědčený, že její jediná šance na sňatek nyní leží v rukách Michaela Cornera. Copak by s ní mohl chtít mít něco společného někdo ze Zmijozelu? Rozhodně si nedokázal představit Blaise Zabiniho připoutaného k ní po celý zbytek života. S povzdechem zavrtěl hlavou a chopil se nejnovějšího čísla Alchymie dnes s předsevzetím nezabývat se víc Hermionou Grangerovou ani jejími chabými vyhlídkami na sňatek.
Byl zabraný do čtení už dobrou čtvrthodinu, když do jídelny vstoupila jeho manželka.
"Dobré ráno, Severusi," prohodila s neurčitým úsměvem na tváři. "Doufám, že jsi dobře spal?"
"Dobré ráno, Kordélie," zdvihl zrak od časopisu. "Spal jsem velmi dobře, děkuji," zalhal plynně, vděčný za to, že jejich oddělené pokoje zabraňují tomu, aby se jeho žena stávala svědkem jeho pravidelných nočních můr. "A ty?"
"Velmi tvrdě," odvětila a posadila se na místo na protější straně stolu.
Severus svoji manželku pozoroval přes stůl, jak si bezchybně upravenýma rukama maže toast máslem. Nebyla ve skutečnosti krásná, její aristokratické rysy a to, jak se uměla bezvadně upravit, spíš zdání krásy vzbuzovaly. Toho rána na sobě měla mudlovské oblečení: tvídovou sukni ke kotníkům a bílou hedvábnou blůzu. Byla svojí rodině velmi blízká a kruhy, v nichž se pohybovali, zahrnovaly nemalý počet mudlovských umělců, filosofů a vědců, proto si často mohli dovolit nošení na míru ušitého mudlovského oblečení na úkor tradičního kouzelnického oděvu. Tmavě hnědé vlasy měla sepnuté do elegantního drdolu a její uši zdobily jednoduché perlové náušnice.
Usrkla čaj a usmála se na něj.
"Mám takový pocit, Severusi, že ze svojí nové funkce na ministerstvu nejsi zvlášť nadšený."
"Očekával jsem od svých svěřenců alespoň nějaké zdání dospělosti," zavrčel, "vzhledem ke skutečnosti, že už mají pubertu dávno za sebou. Ukázalo se však, jak hluboce jsem se mýlil."
Kordélie se uchechtla - více než čtyřleté manželství se Severusem Snapem ji o jeho povaze naučilo mnohé.
"Doslechla jsem se cosi o Dracově zábavném kousku. Docela jsem se podivila, že jsi se nepřemístil rovnou do Wiltshiru, aby sis to osobně vyřídil s Luciusem."
"Napadlo mě to, to mi můžeš věřit," zabručel podrážděně. "Neměl jsem daleko k tomu, abych na Draca seslal nějakou ohavnou kletbu." Odmlčel se a nalil si další šálek kávy. "Avšak abych byl zcela upřímný, spíš se mi ulevilo, když jsem zjistil, že si z nás všech jen vystřelil; bál jsem se totiž, že se ten kluk dočista pomátl na rozumu."
Manželka se na něj zamyšleně podívala.
"A co ti na té jeho domnělé vyvolené tolik vadilo?"
"Měl jsem vždycky za to, že v Bradavicích slečnu Grangerovou nesnášel," zamračil se.
"Jsem si jistá, že to bylo oboustranné, Severusi," zkřivila Kordélie pobaveně rty. "Narcisu jsem odjakživa měla ráda, ale když byl Draco v pubertě, připadal mi nesnesitelně otravný. Byl přímo nechutně arogantní; když teď o tom mluvím, musím uznat, že u něj došlo ke značnému zlepšení."
"Od konce války se dozajista změnil," pokrčil Severus rameny, "ale i tak mě představa, že si vybral slečnu Grangerovou za manželku, docela děsila."
"Co proti ní máš, Severusi?" zeptala se ho Kordélie se staženým obočím. "Z toho, co jsem se o ní doslechla, to vypadá, že je to inteligentní mladá žena."
Severus potřásl hlavou.
"Patří mezi ty nejnesnesitelnější studenty, které jsem kdy učil," odsekl a znovu se chopil svého časopisu.
Pochopila, že pokračovat v tomto rozhovoru nemá smysl; Severus Snape nikdy nemluvil o tom, o čem sám nechtěl.
"Měl jsi štěstí při pohovorech s těmi potencionálními asistenty?" změnila proto téma.
Znovu k ní zdvihl zrak a jeho tvář zkřivil úšklebek.
"Do dnešního dne jsem mluvil se sedmnácti lidmi, co se hlásili na to místo: idioti, všichni bez výjimky. Uznávám, že moje očekávání jsou možná trochu vysoká, ale odmítám ze svých požadavků slevit."
"Ty jsi asi ten nejméně tolerantní člověk, jakého jsem kdy potkala, Severusi," zazubila se Kordélie.
"Troufám si tvrdit, že ano. Copak tobě to nepřipadá roztomilé?" zeptal se jí se zdviženým obočím hlasem prodchnutým sarkasmem.
Zasmála se a vstala od stolu, otírajíc si ústa lněným ubrouskem.
"Říkala jsem si, že bych mohla strávit víkend na chatě v Edinburghu. Měl bys něco proti?"
"Naprosto nic," zavrtěl hlavou. "Budeš tam sama?"
"Ano," odvětila s úsměvem. "Chystám se vzít si tam něco ke čtení. Uvidíme se večer."
Když odcházela z místnosti, opět se ušklíbl. Byla pravý Zmijozel - její schopnost lhát pod rouškou naprosté nevinnosti zračící se v její tváři byla vskutku obdivuhodná. On však věděl zatraceně dobře, že jeho žena o víkendu rozhodně sama nebude.

ssSss

Když stoupala po schodech do Belgraveského domu, pousmála se Hermiona plna netrpělivého očekávání. Ještě nebylo ani devět hodin, což znamenalo, že má před sebou víc než hodinu času ke čtení, než bude muset jít na lekci kouzelnického vaření. V policích knihovny ve společenské místnosti objevila jeden pradávný text o přípravě protijedů a předsevzala si, že ho do konce týdne dočte. Spokojeně zamručela a došla takřka doprostřed místnosti, než si všimla, že tu dnes není první tak, jak tomu u ní bylo zvykem. Periferním viděním zaznamenala nepatrný pohyb, otočila se a spatřila Teodora Notta usazeného v křesle o něco dál v místnosti, zjevně ponořeného do vlastní četby. Zarazila se na místě.
"Dobré ráno," řekla klidně, i když v nitru pocítila náhlou nervozitu.
Zdvihl oči od knihy.
"Dobré ráno," odpověděl a trochu zčervenal, než opět rychle sklonil tmavou hlavu ke knize.
Hermiona si přála vypadat klidně a bezstarostně, a tak vytáhla z police požadovaný text a nalila si šálek čaje ze stříbrného čajového servisu, jenž stál na stole uprostřed podlouhlé místnosti. Znovu pohlédla Teodorovým směrem a učinila odvážné rozhodnutí připojit se k němu v zadní části místnosti. Nalevo od křesla, v němž seděl, se nacházel konferenční stolek z ořechového dřeva a na druhé straně stálo další křesílko. Postavila šálek s čajem na stůl, posadila se a otevřela knihu. Troufla si podívat se ještě jednou na svého bývalého spolužáka a s údivem seznala, že je začtený do sbírky sonetů Williama Shakespeara.
"Ty čteš Shakespeara!" vyhrkla, než se stačila zarazit.
Znovu se na ni zadíval a zčervenal ještě o něco víc.
"Ano," zamumlal, "vypadáš překvapeně."
Do té doby ho vlastně nikdy neslyšela mluvit. Měl nečekaně milý, melodický hlas.
"Však taky jsem překvapená," přitakala. "O mudlovskou literaturu se zas tolik kouzelníků nezajímá."
"Na vysoké jsem studoval anglickou literaturu," vysvětloval.
Vzbudil tím její zvědavost do té míry, že zapomněla na svoji počáteční ostýchavost a předklonila se na židli blíž k němu, celá nedočkavá slyšet víc.
"To myslíš vážně?" zeptala se obdivně. "Ty jsi skutečně vystudoval mudlovskou univerzitu?"
"V Cambridge," přikývl a pousmál se na ni.
"Jé!" rozzářila se. "Oba moji rodiče mají Cambridge! Na jakou fakultu jsi chodil?"
"Na Trinity," odpověděl a trochu se uvolnil, "se specializací na Shakespearovy tragédie. Ty jsi, tuším, studovala na Sorbonně?" přitáhla jeho oči kniha v jejím klíně. "Chodila jsi na lektvary?"
"Ano," odvětila, "lektvary a kouzelné formule." Uvědomila si, jak moc ji najednou fascinují jeho oči - měly neobvyklý velmi tmavě modrý odstín - skoro jako námořnická modř. Na chvíli zavládlo ticho a Hermiona otevřela svoji knihu. Než se však mohla pustit do čtení, opět promluvil:
"Máš shakespearovské jméno," řekl tiše a jeho hlas zněl rozpačitě. "Je moc hezké."
Ohromeně na něj pohlédla s plným vědomím toho, jakou odvahu to muselo stát někoho takhle zakřiknutého, aby jí složil takový kompliment. Dřív, než se mu stačila podívat do očí, však stočil zrak zpět ke knize, a poté, co zamumlala slova díků, ponořili se oba do čtení v tichu nanejvýš přátelském.
Po několika minutách to vypadalo, že Teodora poezie úplně pohltila, a Hermiona byla ráda, že si ten den nesepnula vlasy, což jí skýtalo jedinečnou možnost ho pozorovat z pod svých zatoulaných kadeří. I přes značnou pohublost jeho obličeje nebyly jeho rysy hrubé. Měl hluboko posazené oči a ve tvaru jeho úst bylo něco jedinečně aristokratického, co nebyla schopná popsat. Nebyl pohledný, ale i tak měla za to, že je v něm něco hezkého.
Jak tak seděla v tiché místnosti, se zvukem vzdáleného hučení uspěchaného velkoměsta v pozadí, zažívala v Teodorově přítomnosti příjemný pocit klidu. Obecně se považovala za rozumnou a praktickou osobu a zřídkakdy měla tendenci idealizovat si lidi, s nimiž se setkala, ve snaze je posuzovat spíš na základě holých faktů než prvních dojmů, avšak sedět v blízkosti muže, o němž nevěděla prakticky nic, ji přivádělo k myšlenkám, jak dobře by jeho klidná přítomnost mohla vyvážit její panovačnou a výřečnou povahu.
Její klid byl záhy narušen příchodem Draca Malfoye.
"Není tohle sladké?" nechal se slyšet, sotva vešel do společenské místnosti. "Jediní dva intelektuálové v naší partičce si tu pěkně pospolu čtou!"
"Jdi někam, Draco," zamručel Teodor, aniž by zdvihl hlavu od knihy.
Draco s Hermionou se rozesmáli.
"Tak co, Grangerová, na jaký koláč to tipuješ dneska?" zajímal se Draco.
Z kouzelnického vaření měli všichni spíš legraci. Koláče totiž byly jediná věc v jinak beznadějně omezeném repertoáru madam Šplouchové.
"Minulý týden to byl slaný závin s hovězím a ledvinkami, tak to dneska vidím na něco ovocného. Že by třeba rebarborový?" hádala Hermiona.
"Rebarboru nemůžu ani cítit," protáhl Draco obličej, "ta se jako jídlo pro lidi rozhodně nehodí, jestli chceš znát můj názor. Sázím spíš na dýňový koláč nebo slaný s vepřovým masem. Minulý týden se mi koláč zatraceně dobře povedl… řekl bych, že jsi těžce litovala svého odmítnutí, Grangerová, když jsi pak zjistila, jaké mám dosud netušené kulinářské schopnosti!"
Hermiona ho umlčela jediným pohledem.
"Tvůj koláč se nedal jíst, Draco. Ani jsem tomu nechtěla věřit, když mi ho madam Šplouchová dala ochutnat. Těsto bylo úplně spálené a vnitřek přitom zůstal až zázračně syrový. Vážně jsem si myslela, že jsem byla otrávena."
"Ale i tak to aspoň jako koláč vypadalo," namítal, "což je mnohem víc, než se dá říct o mých předchozích pokusech. Byl jsem překvapený, že jsem vůbec schopen něco uvařit, po tom, co mě Severus Snape předešlého dne svým proslovem totálně odrovnal."
Za několik minut se společenská místnost začala plnit zbylými uchazeči, kteří přicházeli na povinné kurzy. Objevila se Demelza s velikánským zásnubním prstenem, který v řadách dívek vzbudil výkřiky nadšení, a jak tak byli všichni zaměstnáni obdivováním onoho extravagantního šperku, Draco jemně poklepal Hermioně na rameno a pokynul jí k protějšímu konci místnosti.
Pevně doufajíc, že jí nenabídne sám sebe do role zprostředkovatele mezi ní a Teodorem, ho nenápadně následovala do vzdálenějšího rohu, kde Dracův obličej náhle zvážněl.
"Vím, že jsem tady byl v uplynulých pár týdnech trochu za třídního šaška," zašeptal naléhavě a s obavami upřel pohled na skupinku na opačné straně místnosti, "ale teď vážně. Moc rád bych znal tvůj názor."
Hermioniny oči se rozšířily překvapením - i když se z nich stali dobří přátelé, byla tou poslední osobou, o níž si myslela, že by u ní Draco hledal radu. Pokývla hlavou.
"Jistě, jen do toho," zašeptala.
Nervózně polkl a jeho oči se opět zatoulaly ke zbylým uchazečům.
"Už jsem se rozhodl, s kým se chci oženit, ale naprosto nemám tušení, jestli i ona má zájem. Chci od tebe pomoc."
Hermiona se uculila s náhlým pocitem radosti.
"Fajn, teď už ti můžu říct, že jsem si všimla jisté dívky, která tě od té doby, co jsi mě požádal o ruku, často pozoruje. Řekni mi, kdo to je, a já ti povím, jestli máš pravdu."
Draco se zatvářil poděšeně.
"Ne! To nejde!" vyhrkl. "Řekni mi to jako první… prosím, Hermiono," prosil úpěnlivě.
Tiše se zasmála pobavením nad tímto novým, nejistým Dracem.
"Dobrá," pravila a ohlédla se, aby se ujistila, že je nikdo nemůže slyšet. Nahnula se k němu a zašeptala tak tiše, jak jen mohla: "Susan Bonesová."
"Myslíš to vážně?" zeptal se. "Neutahuješ si ze mě?"
"Neutahuju. Vypadala vážně smutně ten den, když jsi mě požádal o ruku, takže jsem ji od té doby trochu pozorovala, no a ona na tebe vždycky kouká jako ostříž, zvlášť když se bavíš se mnou nebo s Pansy." Povzbudivě se na něj usmála. "Líbí se ti?"
"Jsem do ní blázen," zamumlal s nejistým výrazem v obličeji. "Snažil jsem se sebrat odvahu a pozvat ji na oběd nebo na něco, ale prostě nemůžu. Vím, že se obvykle sebejistě potloukám kolem, jak samotný Merlin, ale vedle ní mám nervy nadranc."
"Dneska jsem s tebou ve dvojici na vaření," zamračila se Hermiona zamyšleně, "a pokud vím, tak ona je ve dvojici s Nevillem. Mohla bych jí naznačit, že potřebuju s Nevillem něco nutně probrat, a požádat ji, abychom se prohodily, kdybys měl zájem."
Dracův obličej byl náhle plný naděje.
"Udělala bys to?" zeptal se. "Netuším, jestli se mnou vůbec chce mít něco společného po tom, co se stalo její tetě a tak, vždyť víš…," přemítal a upřel zrak na své předloktí, kde měl vypálené Znamení zla.
"Draco," začala Hermiona, nejistá tím, jak ho má vlastně utěšit, "tvoje rodina byla za věci, kterých se v minulosti dopustila, omilostněna. Susan je skvělá dívka a jsem si jistá, že to proti tobě nezneužije."
Bezmocně zavrtěl hlavou.
"Doufám, že máš pravdu," řekl pak s hlubokým povzdechem.
Když přišli do kuchyně, shledala Hermiona, že to dobře odhadla: Susan měla být ve dvojici s Nevillem. Hermiona se k ní připojila a Susan ochotně souhlasila s výměnou, i když zčervenala do krve poté, co zjistila, že má pracovat s Dracem. Draco naopak vypadal natolik bledý, že by se Hermiona nedivila, kdyby začal zvracet. Na konci lekce je však s nadšením zahlédla, jak jsou ponořeni do rozhovoru tak důvěrného, že si ani nevšimli odchodu ostatních uchazečů. Draco požádal Susan o ruku hned následujícího odpoledne a ona jeho nabídku k všeobecné radosti okamžitě přijala.

Poznámka:
Frederic Ogden Nash - autor několika set humorných básní - žil v americkém New Yorku v letech 1902-1971. Love Under the Republicans (or Democrats) (česky opět jen můj chabý pokus, ale angličtináři si ji mohou přečíst v odkazu na originál 5. kapitoly) je báseň napsaná v období hospodářské krize ve 30. letech 20. století, která s cynismem pramenícím z tehdejších ekonomických poměrů odkazuje na idylickou báseň The passionate shepherd to his love z konce 16. století, jejímž autorem je britský básník Christopher Marlowe a můžete si ji přečíst zde.

 


Komentáře

1 Veru =o) Veru =o) | 21. května 2010 v 12:28 | Reagovat

Tahle povídka se mi začíná líbit =o) I když teda musím přiznat, že tvůj Portrét se mi líbí víc, tam mam Severuse radši =o)

2 A_ja A_ja | 21. května 2010 v 12:54 | Reagovat

Čím dál lepší :-) Draco byl neobyčejně roztomilý :-D. Naprosto mě však dostal popis Severusovy manželky. Bude o ní doufám ještě nějaké pokračování? Díky za krásný překlad.

3 anetka anetka | 21. května 2010 v 12:55 | Reagovat

Krásné..Draco se nezdá..v téhlpovídce jsem si ho oblibila:)

4 zuzule zuzule | 21. května 2010 v 13:42 | Reagovat

No vida, Draco si už vybral. Teď jen aby se rozhoupal Teo. ;-)

5 Susan Susan | Web | 21. května 2010 v 13:46 | Reagovat

Wau :-D tak to bylo hezké. Draco a nervóta. jj i chlapi mají své když přijde na lásku. :-)
V téhle povídce ho přímo zbožňuji :-D

6 evi evi | 21. května 2010 v 14:59 | Reagovat

Veru: Díky:-) A zvlášť za tu druhou větu:-D

A_ja: Draco je fajn a Kordélie je jedna ze zásadnějších postav v téhle povídce, takže zmínek bude ještě hodně:-)

anetka: Díky i za autorku; já si ho oblíbila taky:-)

zuzule: tak tak:D

Susan: jo jo, Hermiona si mohla vzít Draca, povídka by skončila už ve 4. kapitole a taky bychom byli všichni spokojení:-)

7 GwenLoguir GwenLoguir | 21. května 2010 v 15:27 | Reagovat

To nabralo obrátky...

8 JSark JSark | 21. května 2010 v 19:49 | Reagovat

Taká poetická básnička a taký krvavý koniec. :-!
Páni, pozerám, že Sevie má pomerne voľné manželstvo, to som fakt prekvapená. :-D
Draco a Susan, to sa hneď tak nečíta. O_O
Vďaka za preklad, vydaril sa ti. :-P

9 Nerla Nerla | Web | 21. května 2010 v 23:20 | Reagovat

Kordélie vypadá sympaticky, a to i přes to strašné jméno.
Pak jsem chtěla... hm... no, možná jsem jen zaujatá, protože je kodifikované obojí... ale... potencionálními?! Uáá! Co přesně znamená slovo "potencionál"? Strašný tvar, strašný zvyk ho používat.
(Čehož si absolutně nevšímej, trénuju na budoucí uřvanou úču-češtinářku.)
Jinak je to moc pěkné, jen škoda, že to s Dracem vzalo tak krátký konec. Doufala jsem ještě v nějaké jiskření, protože mezi Hermionou a Theodorem už je to taková jistota. Ačkoliv mi do toho pořád nezapadá Snape, ale já si počkám, já mám času fůru.
Dobrá práce! ;-)

10 lilalila lilalila | 22. května 2010 v 12:15 | Reagovat

:-) aloha merline- opäť musím pochváliť preklad *hlboko klaňajúci sa smajl*, a aj keď táto poviedka by vôbec nemusela byť zasadená do HP sveta - I´m wonder -what´s happen next :-P

11 Zuzik Zuzik | 22. května 2010 v 20:51 | Reagovat

Piš,piš,piš! Celá natěšená čekám kdy konečně přibude  další díl a nakonec jsem tu o den později *kroutí bezmocně hlavou*...No jinak super kapča, když vezmu v potaz další postavu, protože já nový postavy moc nemusím. ;-) Pokračij, jááá čekám.

12 Jikita Jikita | 22. května 2010 v 21:18 | Reagovat

Tak Kordélie se nám vybarvuje O_O Někdy ale ten kýbl musí přetéct, že? Takže kap kap kap... Kdypak se Severusi rozhoupáš?

13 ostruzinka ostruzinka | 23. května 2010 v 1:50 | Reagovat

Má to nějaké pokračování? Bude v nejbližší době? Prosím ať je. :-)  ;-)  :-D

14 Dorea Dorea | Web | 23. května 2010 v 13:57 | Reagovat

hmm, takže Kordélie se nezdá co? :-D to by mě zajímalo, kdopak je ta bokovka, nebo mám pouze velký oči :-? ...škoda, že je Draco už zadaný :-D na mě to možná bylo až moc rychlé, ale zase lepší než se v tom patlat ;-) ...jiskření pokračuje, to jsem zvědavá, jak dlouho jim to bude trvat..třeba by je Draco mohl trochu popostrčit :-D .... díky za překlad

15 Elza Elza | 23. května 2010 v 22:06 | Reagovat

Tak Susan?!? No, tak Zuzanka mě tedy vážně nenapadla. :-P
Snape je ideálním manželským poradcem: s takovými manželskými zkušenostmi... O_O  :-D
Tichý vztah dvou intelektuálů... hmm... :-? V padesáti proč ne... Uvidíme.

16 tajnostka22 tajnostka22 | Web | 25. května 2010 v 1:19 | Reagovat

jeeee no super....takže sa konečne rozhýbal aj Draco..... :-? :-? :-? :-?hmmm tá Kordélia sa mi nejako nepozdáva..... ale už sa neviem dočkať ďalšej :-D

17 evi evi | Web | 25. května 2010 v 13:30 | Reagovat

GwenLoguir: Bude líp:-)

JSark: Díky:-) Draco a Susan, to jsem fakt viděla snad jenom tady:D

Nerla: Kordélie není zdaleka poslední postavou, kterou autorka stvořila, a musím říct, že je s nima někdy mnohem víc švandy než s postavami Rowlingové:D
Do nás to také hustili, potencionál jako podstatné jméno hloupost, ale v tom přídavném jménu jsem si na "potenciální" nějak nedokázala zvyknout8-) Děkuju:-)

lilalila: Díky, díky:-)

Zuzik: Budu se snažit, díky:-)

Jikita: Ještě mu to potrvá, je to chlap hrozně pohodlnej:D

ostruzinka: Má to ještě dlóóuhé pokračování, jen ho přeložit:D

Dorea: Kordélie se vážně nezdá:D A Draco - tady fakt škoda:-)

Elza: Mě taky ne:-D Snape jako manželský poradce, to je fakt švanda:-)

tajnostka22: Díky moc:-)

18 SaraPolanska SaraPolanska | 26. května 2010 v 8:09 | Reagovat

Draco s dívkou z Mrzimoru? No tak to bych spíš uvěřila tomu, že si vezme Hermu :-D ale tak beru na vědomí, že válka lidi prostě změní. Jen Severus je koukám furt svůj :-D Jeho žena si jede na víkend užívat s amanty a on bude sedět doma? Kdeže to bydlí? Že bych zaskočila :-D Já jsem fakt zvědavá, jak to bude dál, protože zatím to moc nesměřuje k tomu, že by byla Herma Severusovi blíž.. naopak :-D Severus už v chomoutu je a Herma do něj spadne s nějakým cucákem, co si čte Shakespeara :_D

19 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 26. května 2010 v 18:07 | Reagovat

nádhera.. :)

20 Snowy Snowy | 28. května 2010 v 19:11 | Reagovat

Super, super, super. Moc pěkně se to čte (tleskám tvým překladatelským schopnostem). Pár Hermiona a Theodor... hmm, kdepak s a kýmpak je asi Ron. Ale tak, proč ne. Já jen doufám, že nebude nic mezi Hermionou a Snapeem:-).

21 JSark JSark | 28. května 2010 v 19:43 | Reagovat

Eh, že nebude? A ja že práve o Hermione a Seviem to je, nie? O_O

22 evi evi | 28. května 2010 v 19:52 | Reagovat

SaraPolanska: V téhle povídce Sev bydlí v Londýně v domě, o němž ještě bude hodně řeč8-)Cucák, co si čte Shakespeara:-D:D

Moon-lustre: Díky, i za autorku:-)

Snowy: Děkuju, to mě taky udivovalo, jak dlouho nebyla řeč o Ronovi, ale dojde na něj, to zas jo. A jak už níže napsala JSark... asi se ani nemůžu tvářit, že se máte nechat překvapit:D

23 Mae Mae | 29. května 2010 v 17:24 | Reagovat

Téda, tak dlouho tady nejsem, a jenom jedna nová kapitolka? :-( (To není výčitka, jen povzdech, je mi jasné, že s časem je to všeliké :-D)
Snape je tam navíc, to je jasné. Draco by byl skvělý a Nott taky vypadá dobře. Ale koukám, že už si autorka připravuje pole pro jeho možný odklon od vzorné mangelky :-D

24 evi evi | 29. května 2010 v 20:14 | Reagovat

Mae: jo jo, s časem je to hodně špatné. Až se divím, jak jsem kdysi mohla mít tolik času, abych sem něco přidávala dvakrát týdně :-?
Snape je navíc v úřadě i doma evidentně:-D Ale jak pravíš, ona už se autorka postará, aby tam zavčasu navíc nebyl 8-)

25 ell ell | 31. května 2010 v 23:39 | Reagovat

Na tuhle povídku jsem narazila až dnes a přečetla jsem ji jedním dechem. :) Co mne opravdu zaráží, je to, že mě na ni někdo neupozornil už mnohem dříve. Trestuhodné :D

26 Nel-ly Nel-ly | Web | 1. června 2010 v 11:44 | Reagovat

Draca jsem chtěla já :-( :D
Ale tak ještě je tu ten Teodor, vypadá zajímavě, jenže mě furt vrtá v hlavě ten úvodní pár, mám svoje domněnky, ale radši s nimi nebudu lízt na světlo světa, protože se vždcky spletu

27 evi evi | Web | 2. června 2010 v 13:18 | Reagovat

ell: Však jsem toho taky zatím moc nepřeložila, bohužel:-) Děkuju moc, i za autorku:-)

Nel-ly: jo jo, na to, že jsou o Teodorovi v knihách celkem tak asi tři věty, tak autorka jeho postavu hodně rozpracovala. Je se na co těšit:-)

28 BeaX BeaX | 2. června 2010 v 16:16 | Reagovat

Skvelá poviedka, kedy bude pokračovanie?

29 Nel-ly Nel-ly | Web | 3. června 2010 v 20:43 | Reagovat

[27]: já zjistila, že o Teodorovy Nottovy se povídkáři, především tedy angličtí, rozepisují dost často.. Rowlingová o něm i mluvila, takže se o něm toho nakonec i celkem ví a o to víc je to zajímavá postava, už mi přijde, že ho znám :D

30 evi evi | 4. června 2010 v 21:00 | Reagovat

BeaX: Snad brzy:-)

Nel-ly: Já ho takhle rozepsaného viděla poprvé. Když se o něm autorka v povídce poprvé zmínila, chvíli jsem musela přemýšlet, kdo to vůbec je:D

31 Nel-ly Nel-ly | Web | 5. června 2010 v 20:26 | Reagovat

[30]: No, v jednom anglickém rozhovoru s Rowlingovou byla přímá otázka na něj... mluvila o jeho historii, matce a otci, už si to moc nepamatuju :-/ ale právě od tý doby ho celkem často výdám, i když všude je jiný a o to je zajímavější
- měla bych si ten rozhovor znovu najít :D už si nepamatuju podrobnosti

32 Planetweb Planetweb | E-mail | Web | 14. června 2010 v 1:02 | Reagovat

Jakz-takz prelouskano cele (tesim se na tvuj preklad), nedivim se ze jsi si vybrala k prekladu tuhle povidku. Je fajn cist neco jineho nez o nove profecorce cerne magie na poli paru SS/HG. Troufam si rici, ze o T. Nottovi i dalsich se ted casteji ubira ff anglicky mluvicich a to je dobre

33 evi evi | Web | 14. června 2010 v 17:40 | Reagovat

Nel-ly: Tak to by mě zajímalo, jestli autorka z toho rozhovoru vychází, co se Teových rodičů a dalšího týče. To si to taky budu muset najít:-)

Planetweb: Jsem ráda, že se povídka líbí, mě právě také zaujala, že byla dost jiná než ostatní, co jsem o HG/SS četla:-)

34 Sol Sol | 9. srpna 2010 v 19:35 | Reagovat

Ta básnička na začátku je úplně úžasná. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama