Odmítnutí (4. kapitola 2/2)

10. května 2010 v 16:27 | evi |  Odmítnutí - překlad HG / SS povídky
HG-SS
Druhá část překladu 4. kapitoly povídky Denial autorky little beloved s ratingem 18+

Snapeovu tvář zkřivil úšklebek; Hermiona za sebou ještě ani nedovřela dveře, když ho zaplavily nevítané vzpomínky na ráno, kdy mu zachránila život.
Od okamžiku kousnutí od Nagini si nevzpomínal na žádnou bolest. To mu pak vždycky připadalo zvláštní - přesně si vybavoval onen odporný pocit, když se mu zuby toho zatraceného hada zanořily do krku, ale přesto v té chvíli necítil bolest. Svezl se na kolena a v jeho mysli o popředí zájmu soupeřily dvě emoce - tou první byl šok, šok z osudu, který ho postihl. Jak neskutečně ironická smrt, pomyslel si - hlava zmijozelské koleje padnoucí za oběť právě tvoru, jenž je vyobrazen na kolejním erbu. Šok však záhy vystřídalo slepé zděšení - jeho posledním úkolem mělo být sdělit Harrymu, že se bude muset obětovat, aby se Temný pán stal smrtelným, on však zklamal. Než dopadl na zem, cítil, jak jed vniká do jeho nervového systému. Zklamal, když nesplnil svůj úkol; zklamal Lily.

Když se před ním zničehonic objevil Harry Potter, chvíli si myslel, že už mu jed způsobuje halucinace. S posledními zbytky energie se pohnul kupředu a chytil onu iluzi chlapce za triko. Jeho rychle odumírající prsty nahmataly materiál látky - tohle nebylo zjevení, chlapec klečící před ním byl až příliš skutečný. Zíral do těch zelených očí, které, jak se mu zdálo, se mu celých sedm let jenom vysmívaly, a aby Lilyin syn pochopil, co má být učiněno, uvolnil ze své mysli několik vzpomínek. Matně si uvědomoval přítomnost Hermiony Grangerové kdesi v pozadí a pocítil náhlý nával vděčnosti za její zdravý rozum, když si všiml, že vyčarovala skleněnou nádobku a svěřila ji do Harryho rukou. Když Harry posbíral všechny vzpomínky, Snape cítil, jak se každičký sval v jeho těle poddává silnému jedu. S posledním vyřčeným příkazem pohleděl chlapci, jehož přísahal chránit, do zelených očí, které se tolik podobaly Lilyiným. Přemohla ho úplná paralýza, jeho ruka s temným bouchnutím dopadla na zem a nebyl již schopen ani jediného mrknutí.
Poté ho trio opustilo a on si v přesvědčení, že ho od smrti dělí jen minuty, podržel v zatemňujícím se vědomí obrázek oněch neobyčejných očí s rozhodnutím, že právě ony budou tou poslední věcí, kterou v životě uvidí. Minuty však pomalu ubíhaly a on stále neumíral. Šok postupně odezněl a nastoupila bolest - jed zasáhl pouze jeho motorické funkce, jeho smysly ale zůstaly nedotčeny a spalující bolest, jež začala tepat v jeho krku, se mohla směle měřit s kletbou Cruciatus.
Z minut se staly hodiny a on se v oparu mučivé agónie, do níž se smrštilo jeho bytí, začal modlit o smrt. Těsně před rozbřeskem se mu začalo obtížně dýchat a on konečně upadl do bezvědomí. Měl pocit, jako by se jeho bolavé tělo propadalo do oparu husté převalující se mlhy, která ho zcela pohltila.
Náhle seděl zpříma a zlehka se kymácel ve svěžím větříku. V čirém úžasu pohlédl na své ruce; opět se mohl hýbat a bolest zcela ustala. Seděl na čemsi, co se zdálo být pohyblivé; při bližším ohledání překvapeně zjistil, že je to houpačka. Jak se tak rozhlížel kolem sebe, počala mlha postupně řídnout, odhalujíc klouzačku a další houpačky. Skrz vzduch naplněný kouřem byl sotva schopen rozeznat obrys osamoceného velikého komínu na obzoru. Náhle přesně věděl, kde se právě nalézá - na starém dětském hřišti nedaleko Tkalcovské ulice.
Zleva se ozvalo zapraskání větvičky, jež přitáhlo jeho pozornost. S náhlou ostražitostí zaslechl zvuk přibližujících se kroků. Zašátral rukou v hábitu a s hrůzou zjistil, že nemá hůlku.
"Se mnou hůlku nepotřebuješ, Severusi Snape," promluvil tiše hlas, který tak důvěrně znal.
Z mlhy se vynořila Lily Evansová, a jak se k němu blížila, mlha kolem ní mizela. Pásl se na ní pohledem, vpíjel se do každého jednotlivého detailu jejího obličeje, který tak dlouho toužil spatřit. Vypadala přesně tak jako v době, kdy zemřela - žena těsně po dvacítce. Na sobě měla jednoduché oblečení - džínsy a bílé plátěné tričko. Bohaté temně rudé vlasy opět jako tehdy rámovaly tvář s ohromujícíma smaragdovýma očima a i po všech těch letech mu úplně brala dech. Posadila se na vedlejší houpačku, aniž by se mu byť jen na chvilku přestala dívat do očí.
"Ty jsi přece mrtvá," zašeptal.
"To jsem," přitakala s úsměvem.
"Takže... jsem také mrtvý?" zeptal se se svraštělým čelem.
"Možná," pokrčila rameny, "a možná taky ne..." Její úsměv trochu znejistěl. "Děkuji ti Severusi, že jsi zachránil mého syna."
"On žije?"
"Žije," přikývla, "Voldemort ho zabil, a přesto žije," zamumlala, naklánějíc hlavu na stranu. "A co ty, Severusi? Vybereš si život?"
"Copak mám na výběr?" zeptal se zmateně.
Znovu se usmála a horlivě přikývla.
"Ano, máš na výběr."
"Pak chci zemřít," prohlásil rozhodně.
Zamračila se.
"Chceš zemřít, když jsi ve skutečnosti nikdy pořádně nežil?"
"A pro co bych tady měl žít?" odsekl.
Zareagovala měkkým nevěřícným smíchem.
"Je spousta věcí, pro které můžeš žít, Severusi. Teď jsi volný - splnil jsi svou povinnost. Voldemort je mrtvý; Brumbál je mrtvý; tvůj otec je mrtvý. Poprvé v životě jsi ty sám pánem svého osudu. Jsi doopravdy volný. Dokonce i já jsem mrtvá."
Při této poznámce sebou trhl, ale její výraz zůstal stále stejně laskavý.
"Já tě zavraždil, Lily," zašeptal zoufale.
Nesouhlasně potřásla hlavou.
"Voldemort mě zavraždil," opravila ho.
"Ale odsoudil jsem tě k smrti!" namítl.
"Co se stalo, stalo se, Severusi," potřásla opět hlavou. "Udělal jsi chybu, ale posledních sedm let jsi se staral o to, aby se mému synovi nic nestalo. Díky tobě byl schopen zabít nejkrutějšího čaroděje, jaký kdy žil. Měl bys považovat svůj dluh za splacený."
Rozhlédl se kolem sebe po zbytcích hřiště, kde kdysi poprvé našel odvahu promluvit na ženu, která tu nyní seděla vedle něho. Pokud se rozhodne zůstat, pak ona určitě nebude jeho. Vzala si Pottera a to se nemůže odestát. Znovu neochotně obrátil zrak k jejímu milovanému obličeji.
"Ať už tady zůstanu nebo se vrátím," pronesl se staženým hrdlem, "ty nikdy nebudeš moje."
"Ne, Severusi," zesmutněly jí oči, "tvá nikdy nebudu. Kdysi jsem tě mohla milovat, ale ty sis vybral cestu, na které jsem tě nemohla následovat."
Zhluboka si povzdychl.
"Tady je alespoň klid," přemítal. "Co je tam, kam bych se měl vrátit, jiného než bolest?"
"Ach, Severusi," pravila prosebně, "je tam toho tolik!"
"Pro mě, Lily?" opáčil, pln vzteku a sebelítosti. "Pro mě tam není nikdo."
Její tvář rozjasnil lehký, tajuplný úsměv.
"Ale ano, je, Severusi. Ještě o tom nevíš a ani ona ne. Bude to chtít čas, ale pamatuj si tohle: láska k nám často přichází na tom nejméně uvěřitelném místě a pod tou nejméně uvěřitelnou rouškou. Pokud se rozhodneš vrátit se, Severusi, štěstí si tě nakonec najde."
Nesouhlasně cosi zavrčel a odvrátil od ní pohled, neschopen přijmout to, co se mu snažila říct. On chtěl ji. Vždycky ji chtěl, jenže ji nikdy nebude mít.
Chápala směr jeho myšlenek a jemně se dotkla jeho ruky.
"Musíš mě nechat odejít, Severusi. Přišel čas začít znovu. Čeká tě radost, ale jen když budeš ochoten nechat minulost spát."
"Copak se můžu vrátit?" zeptal se. "Měl bych být mrtvý... ztratil jsem tolik krve. Copak je možné mě zachránit?"
Znovu se usmála tím vědoucím úsměvem.
"Pomoc je na cestě," zamumlala, vstala z houpačky a postavila se naproti němu. "Přišel čas se rozhodnout."
"Než se rozhodnu, řekni mi ještě jednu věc," prohlásil. "Je tohle skutečné? Nebo se to děje jenom v mojí hlavě?"
Rozesmála se a jeho srdce při tom zvuku poskočilo.
"Jistěže se to děje jenom v tvojí hlavě, Severusi, ale proč, pro všechno na světě, by to mělo znamenat, že to není skutečné?" Laskavě se na něj pousmála. "Zůstáváš? Nebo se vrátíš?" zeptala se, nabízejíc mu nataženou ruku.
Pohlédl na nabízenou dlaň s důvěrně známými bělostnými, útlými prsty. Ještě pořád se nerozhodl, ale toužil dotknout se konečky prstů těch jejích dřív, než zváží svoji odpověď. Nevěděl, zda zůstat nebo se vrátit. Naklonil se, aby se dotkl její ruky, když se náhle opět ocitl obklopen mlhou a zaslechl další důvěrně známý hlas, jak volá jeho jméno.
"NE!" zvolal, ale zvuk odumřel v jeho hrdle se stejnou rychlostí, s jakou se probudila bolest v jeho krku.
Opět ležel zcela ochrnutý na podlaze Chroptící chýše. A ze všech lidí to byla Hermiona Grangerová, kdo klečel před ním; volala na něj jménem a po tváři jí stékaly slzy. Každou žilku jeho těla zaplavila trýznivá bolest. Lily byla pryč.

ssSss

V téže chvíli Hermiona mířila do společenské místnosti, její vztek na Severuse Snapea trochu povolil a její pobavení nad Dracovým kouskem se vrátilo. Sešla do prvního patra a rozrazila dveře společenské místnosti, kde stále prodlévala většina uchazečů o manželství.
"Draco Malfoyi!" zvolala, když spatřila jeho světlovlasou hlavu na druhém konci místnosti. "Ty zatracenej šmejde!"
Všechny hlavy v místnosti se otočily a zíraly na ni. Dracův obličej se rozzářil úsměvem.
"Co se u všech všudy děje, miláčku?" protáhl lenivě s něžností, nad kterou se Blaise Zabini nesouhlasně zamračil.
"Ty víš moc dobře, co se děje!" začala se Hermiona uculovat.
Padma se dívala z Hermiony na Draca, v hezkém obličeji vepsané zmatené podmračení. Hermiona se na ni zeširoka usmála.
"Nabídl mi manželství, to se děje!"
"Cože?" vyjekla Pansy Parkinsonová a zdvihla se ze židle tak prudce, že převrhla na koberec konvičku s kávou.
Skoro všichni uchazeči vstali ze židlí a na jejich obličejích bylo patrné nevěřícné překvapení.
"To myslíš vážně?" zeptal se Dean, jenž se před chvílí vrátil ze svých nákupů.
Draco zdvihl ruku k čelu v dramatickém projevu přetvářky.
"Je to tak," zašeptal s předstíranou trýzní. "Dnes ráno jsem ji požádal o ruku. Už bez ní déle nemohu žít a ta holka bez srdce mě právě odmítla!"
Hermiona zdvihla obočí s pobaveným překvapením.
"A z čeho usuzuješ, že jsem tě odmítla?"
Dracovi v okamžení ztuhl úsměv na rtech.
"Při Potterových chlupatých koulích," zasténal, "neříkej, žes souhlasila?"
"Možná ano... možná ne," odvětila snažíc se zachovat vážnou tvář. Ale nemohla si pomoct a  vyprskla smíchy. "Jistěže jsem nesouhlasila ty jeden neskutečný zmijozelský idiote!"
Draco vypadal, že si docela oddechl, a začal se spokojeně pochechtávat.
"Dostala jsi mě, Grangerová," řekl a stiskl ji v pevném objetí.
Ostatní uchazeči zírali jeden na druhého a vypadali dočista zmateně. Po chvíli se Hermiona s Dracem přestali objímat, stále se culíce jeden na druhého.
"Potterovy chlupaté koule?" přeptala se Hermiona.
"No však víš," trhl Draco rameny, " je skoro stejně tak slavný jako Merlin, tak proč ne?"
Hermiona obrátila oči v sloup.
"Jo, skoro bych zapomněla," řekla s náhlou vážností. "Snape tě chce okamžitě vidět."
Draco se nejistě pousmál.
"Rozzuřil jsem ho?"
"Doběla," přikývla Hermiona.
Odvrátil se a vydal se ke dveřím, avšak zarazil se, když za ním zavolala Pansy.
"Draco," řekla, "nikam nepůjdeš, dokud nevysvětlíš, co to k čertu mělo znamenat."
"Je to docela jednoduché, dámy a pánové," začal Draco a usmál se na své posluchače. "Tak trochu jsem se tu nudil a chtěl jsem věci trochu popostrčit kupředu. Loňští kandidáti po prvním týdnu přicházeli průměrně s jednou nabídkou denně. Ať je to pro vás pro všechny varováním!" zvolal dramaticky. "Pokud si na někoho myslíte, jednejte hned, než bude příliš pozdě!" A s teatrální úklonou opustil místnost.
Mnozí uchazeči se zasmáli a navázali ve svých hovorech tam, kde byli přerušeni. Jak se tak Hermiona rozhlížela po místnosti, připadalo jí, že Dracův žert splnil svůj účel. Michael Corner se tvářil skrz naskrz roztrpčeně, Susan Bonesová vypadala znepokojeně a Neville vrhal skryté pohledy na Hannah Abbottovou. Její zrak padl do zadní části místnosti, kde se střetla očima s Teodorem Nottem. Sklonil knihu a upřeně se na Hermionu zadíval. K jejímu překvapení se na ni vzápětí usmál. Vrátila mu úsměv a zčervenala až ke kořínkům vlasů. Už tak dosti slunečný den se neočekávaně zdál být ještě mnohem zářivější.

ssSss

 


Komentáře

1 Nerla Nerla | Web | 10. května 2010 v 18:32 | Reagovat

Přiznejme si, že vzpomínky na smrt nebyly nic moc, protože tohle není nic, co by mohlo v literatuře dopadnout dobře, (ne, ani u Rowlingové to v sedmičce nedopadlo dobře,) ale ten konec se autorce povedl. Ale... Nott? :-D
Supr, překlad opět brilantní, díky moc za příjemné chvilky, kterých mám před státnicemi jak šafránu! :-)

2 evi evi | 10. května 2010 v 18:46 | Reagovat

Nerla: Ne, to asi vážně nemůže dopadnout dobře, přesto tohle pro mě zůstává jedním z těch podařenějších pokusů. Konec vážně stojí za to, Draco opět boduje:-D A Nott, nu co říci...:D Díky:-)

3 JSark JSark | 10. května 2010 v 19:25 | Reagovat

"Při Potterových chlupatých koulích," tak pri tomto som sa musela normálne ísť smiať na chodbu. :-D  :-D  :-D
No hej, tie spomienky, ale zase nebolo to príliš sentimentálne, ako to mohlo byť, takže... 8-) Ozaj, to s tým, že sa to deje v jeho hlave ale je to skutočné, nepovedal v knihe niečo také Dumby Harrymu? :-?
Hm, tak sa zdá, že sa to vybrbuje na Nottovi. Hermiona Nottová? Pri Potterových.... :D  :D :-!

4 SaraPolanska SaraPolanska | 10. května 2010 v 19:48 | Reagovat

Draco je trdlo :-D Já být Hermou, tak mu neřeknu nic a nechám ho v tom, že jsem to přijala. :-D To by pak mohl být rozhovor mezi Severusem a Dracem ještě zajímavější. :-D Je to zábavné, ale už bych chtěla nějaký posun :-D i když v této kapitole je zajímavé vyprávění Severuse.. on Hermu nenávidí, protože on chtěl umřít...nedivím se mu. Však on na to časem taky přijde (to co říkala Lily) je to vlastně poprvé, co čtu o tom, že se Severus sešel s Lily na hranici své smrti. Moc pěkné. Děkuji za kapitolku a těším se na další :-)

5 jana jana | 10. května 2010 v 19:51 | Reagovat

krásne

6 silva silva | 10. května 2010 v 20:26 | Reagovat

jezis to je tka uzasna povídka!:D

7 Zuzik Zuzik | 10. května 2010 v 20:40 | Reagovat

Skládám poklony. A co to bylo! Při Potterových chlupatých koulích jsem poprskala monitor čajem!! :D chchch Jsem ráda, že píšeš tak brzo. Těším se na další díl. Pa.

8 A_ja A_ja | 10. května 2010 v 21:11 | Reagovat

He he he, škoda, že Hermiona se zachovala vzhorně Hermionovatě a Draca nenechala vycukat až do konce (do jeho příchodu ke Snapeovi). Ten konec mě ale pobavil :-D .

9 JSark JSark | 10. května 2010 v 22:10 | Reagovat

Hihi, nemohla som odolať a išla som si kúsok prečítať v angličtine. Nie že by som sa dostala ďaleko, pri pohľade, do koho sa zabuchol Draco som to smejúc sa vzdala, počkám si na teba. :-D  :-D

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 10. května 2010 v 22:16 | Reagovat

stejně by jim to slušelo... Drakoušek, si ho vezmu klidně za ní :D no nic.... Nott, jo? Koukám, že autorka míchá jak může (dobře, ta "smrt" mě naštvala už v originálu, ale zase díyk tomu tady byla věrohodná)... Skvělý překlad a skvělý výběr, netpělivě budu čekat na další ;-)

11 Jikita Jikita | 10. května 2010 v 22:25 | Reagovat

Není nad hlášku: "při Potterových chlupatých koulích" :-D :-P :-D
Díky!!!

12 eriosma eriosma | 11. května 2010 v 6:57 | Reagovat

Zajímavé...docela by mě zajímalo, kdy Sev pochopí, že štěstí ho čeká jedině s Hermionou a ona promerlina (tedy ted už možná propottera :o)) zapomene na Notta

13 evi evi | Web | 11. května 2010 v 9:26 | Reagovat

JSark: :-D:-D Já vážně v první chvíli nevěřila, že je to to, co si myslím, že to je. Ale že by Harryho sadě míčů na famfrpál narostly vlasy, to se mi nezdálo:D
Myslím, že tam ta paralela k rozhovoru Harryho s Brumlou opravdu je - Harry se s ním vidí na nádraží, odkud jel poprvé do Bradavic, Severus vidí Lily na dětském hřišti, kde spolu poprvé mluvili... autorka to má vážně docela pěkně promyšlené. A Teo...:D:D

SaraPolanska: Já bych řekla, že se Hermiona snažila ho v tom nechat déle, ale pohled na Dracovo zděšení a ta jeho poznámka, to ji prostě přemohlo:-D
Ona v mnoha HG/SS povídkách není Lily ani zmíněná, takže pro mě byl tenhle autorčin pokus vyrovnat se s tím tématem zajímavou a příjemnou změnou:-) Posun k Severusovi hned tak nebude, vždyť na to mají ještě 30 kapitol!:-)

14 evi evi | Web | 11. května 2010 v 10:05 | Reagovat

jana: Díky:-)

silva: Taky si říkám:-)

Zuzik: Děkuju, taky jsem se smála:D

A_ja: jj, měla ho tam poslat bez toho, že ho odmítla, by se chlapi pobavili:D

JSark: že jo? By to měl s Hermionou lepší:-D

Nel-ly: Tohle je vážně jedna z mála povídek, kde Draca žeru:D Díky!

Jikita: jj, kam se hrabe Merlinova brada:-D

eriosma: Na všechno jednou dojde:-)

15 uršula uršula | 11. května 2010 v 14:12 | Reagovat

krásna kapitolka:)

16 pája pája | 11. května 2010 v 14:13 | Reagovat

těším se až seto nějak rozjede už tuším  kdo bude její"manžel":D

17 evi evi | Web | 11. května 2010 v 17:10 | Reagovat

uršula: Díky - i za autorku:-)

pája: jj, to už jsem taky začínala tušit. Ale ještě jsem tomu pořád nevěřila:D

18 Anetka Anetka | 11. května 2010 v 18:28 | Reagovat

:D:D:Dno bude to tk veme si určitě jeho:Dchaaa
Jsem zvědava koho si veme Draco ja bych ho brala hned!:D:D
Sice bych asi první chtěla  Severuse:Dale ten by se mi asi těžko nabaloval:D:D:D
Tak hned za ním je můj favorit Draco:D
...krásnéé a  krásný překlad  samozřejmě děkuju
:-)

19 GwenLoguir GwenLoguir | 11. května 2010 v 19:15 | Reagovat

Tssss

20 evi evi | Web | 11. května 2010 v 19:19 | Reagovat

Anetka: a bude veselo:D A Draco by se tady zamlouval i mně, je z celé povídky zdaleka nejvtipnější:-D Díky:-)

GwenLoguir: Copak, říkáš si, kam Hermiona dala oči?:D

21 tajnostka22 tajnostka22 | Web | 11. května 2010 v 23:34 | Reagovat

:D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D
bože tak toto bola ta najveselšia kapitola, akú som kedy čítala...a to "Potterovy chlupaté koule?" přeptala se Hermiona.
"No však víš," trhl Draco rameny, " je skoro stejně tak slavný jako Merlin, tak proč ne?"

ma pobavilo asi najviac...keď pozeráš čas asi vieš, že sa nemôžem smiať naplno, ale tlemím sa tu ako zmyslov zbavená...a tá scéna s Lily tiež nemala chybu, len dúfam, že Nott si dá odstup:-)

22 evi evi | Web | 12. května 2010 v 17:40 | Reagovat

tajnostka22: jo jo, myslím, že tu smutnější první část autorka tím závěrem docela dobře vyvážila:D

23 Nel-ly Nel-ly | Web | 12. května 2010 v 19:08 | Reagovat

Tak jsem taky neodolala a přečetla si další kapitolu v originále :D a máš můj neskonalý obdiv a samozřejmě vděčnost za překlad, protože to, jak ty větu chápu já, vůbec není tak působivé :D a vlastně mě to ani nebavilo... u originálu to bylo něco jiného a tak jsem nad tím několik dlouhých dní dobrovolně strávila, ale tady si ráda počkám

24 evi evi | 14. května 2010 v 15:37 | Reagovat

Nel-ly: Díky za důvěru v můj překlad:-), snad se mi bude dařit překládat a přidávat v co nejkratších intervalech. Zatím se moc nedaří... :-(

25 Mae Mae | 15. května 2010 v 14:44 | Reagovat

Překlad jako vždy perfektní :-)
Jen mě teda silně nepotěšila jedna pasáž, kterou mám, skoro doslova, v jedné povídce... no, co dělat, některé věci se prostě strašně nabízí :-D

26 Susan Susan | Web | 17. května 2010 v 8:13 | Reagovat

Pěkně provedení pomsty v podání slečny Grangerové. :-D
A teď jsem jen zvědavá jak to odnese chudák Draco. Vždyť když se to tak vezme, on Severusovi pomohl-Chce se zbavit místa vztyčného uřédníka a Dracop mu pomáhá jenže to "pako" Snapeovo to asi nepobere, co :-D

27 Dorea Dorea | Web | 17. května 2010 v 23:15 | Reagovat

po týdnu v pravěku, konečně doma, ikdyž teda kdyby nefoukal tak moc vítr, tak bych ta, klině zůstala i dýl :-D ale to bych nemohla číst překlad a portrét :-P ... že by fakt Nott..hmm, no nechám se překvapit, díky za překlad a těším se na další

28 evi evi | 18. května 2010 v 14:03 | Reagovat

Mae: Děkuju, jo jo, některé pasáže se vážně nabízí napsat, to asi nejste jediné:-)

Susan: To je fakt, Draco to přece chce jenom trochu popostrčit:D Tak to on to Severus přežije - až ho řádně seřve, že z něj nemá dělat před druhými blázna:-D

Dorea: v pravěku? ale vítr teda foukal i u nás, včera mě to málem sfouklo z bruslí:D

29 Dorea Dorea | Web | 18. května 2010 v 23:18 | Reagovat

evi: no jo, měli jsme týden živé archeologie :-D a byli jsme jak na větrné hůrce, ke všemu jsme se ještě patlali v keramice, skvělé!!! :-D ale teď šup s novou kapitolou:D

30 Elza Elza | 20. května 2010 v 8:35 | Reagovat

Konečně jsem se dostala i k téhle kapitole.... To jsou mi věci, to jsou mi věci.... ??? Co by asi Draco dělal, kdyby Hermiona přijala? Stejně jsem zvědavá, s kým Draco skončí. :D Nějak tam tu jeho budoucí nevidím. Teo Nott... hm, proč né? Že by to popostrčení bylo míněno hlavně na něho? Uvidíme, uvidíme...
Krásné jako vždy, zvláště obdivuji onu báseň v úvodu první části.

31 Sol Sol | 21. května 2010 v 14:30 | Reagovat

Tak jo, přijde mi to ujetý a strašidelný O_O , ale v zásadě nemám nic proti literatůře, která je pěkně napsaná (a přeložená :-) ) a věci jsou tam dostatečně odůvodněné, takže se čtenář nemusí divit, odkud že se to všechno bere. Tady se mi např. líbil rozhovor Lily a Severuse, úplná poezie... Jen nějak nedokážu pobrat smysl těch veršů na začátku kapitol, ale na to já jsem nikdy nebyla 8-)

32 evi evi | 21. května 2010 v 15:36 | Reagovat

Dorea: Keramika - inu to zní zajímavě:-) Ale v téhle zimě:D

Elza: By se Draco divil:-D Děkuju, narvat do básně všechna ta požadovaná OU na konci veršů byl docela záhul:D

Sol: Takový zákon je strašidelný v každém případě, leč autorka naštěstí s argumentací nemá problém. Paralela rozhovoru Lily/Severus, Brumbál/Harry je tu dobře vymyšlená. A verše - kus básně je vždy použit jako nadpis, ale nějakou hlubší souvislost s textem jsem taky neodhalila:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama