Portrét pro Bradavice (11.4.)

17. dubna 2009 v 11:21 | evi |  Portrét pro Bradavice - seznam kapitol
Zdá se, že slunečné počasí nahradil déšť, takže jestli vás zahnal zpět k počítači, doufám, že vás potěším pokračováním povídky. Děkuju moc za všechny komentáře k předchozí kapitole :-)

Kapitola jedenáctá: Profesor lektvarů (4. část)

O hodinu později seděla Nathalie za učitelským stolem ve Velké síni, rýpala se v talíři s obědem a zachmuřeně dumala nad tím, k čemu se právě zavázala. Jako by jí nestačila její vlastní práce - teď ještě bude muset po večerech krouhat přísady do lektvaru ve Snapeově sklepení a poslouchat při tom ty jeho jízlivosti. Což bude po včerejších událostech nepochybně docela výživná zkušenost.

Proč se vlastně Brumbál tolik stará? Jestli mu Snape tvrdil, že to zvládne sám, tak to měl jednoduše nechat být, ne? A uvrtat do toho zrovna ji, proboha! Snape ji nesnáší (po včerejšku zjevně víc než kohokoli jiného na tomhle hradě), udělá zcela určitě všechno pro to, aby ji co nejvíc ponížil, a pak ta její věštba… vážně je Brumbál přesvědčený, že ona dokáže odolat Snapeovu umění nitrozpytu? Anebo doopravdy něco v něm touží po tom, aby se profesor dozvěděl, co ho čeká? Bude snad pro něj potom jednodušší přijmout smrt ze Snapeových rukou?
Z úvah ji vyrušil přílet velikého výra, který dosedl na stůl vedle ní a netrpělivě jí nastavoval nožku s dopisem a dvěma balíčky. Rozeznala Claudinino písmo, rychle dopis i balíčky odvázala a rozložila je před sebou.
To jsi celá Ty, stálo v psaní od její dlouholeté kamarádky, to mě mohlo hned napadnout, že zneužiješ mojí neschopnosti sehnat sama sovu a poslat Ti dopis. Ne, že by mi vadilo, že Ti mohu napsat, jen když přiletí sova s Tvým dopisem, ale že Ti budu přát k narozeninám až takhle pozdě
Musela se smát tomu, jak dobře ji Claudine zná - od Nathaliina příjezdu do Bradavic si vyměňovaly zprávy nejméně jednou týdně, ovšem před svými narozeninami se Nathalie strategicky odmlčela a odpověděla Claudine na její poslední psaní až o víkendu, když už bylo dávno po nich. Blahopřání a dárky od jejích nejbližších - to všechno jí totiž až příliš připomínalo dobu, kdy její matka byla dosud naživu a každý rok s vervou sobě vlastní organizovala Nathaliiny narozeninové oslavy…
Tady je všechno při starém, pokračoval Claudinin dopis, předevčírem se do Tvého bytu nastěhoval jeden student architektury, ale neboj, je v posledním ročníku, takže se klidně můžeš na konci roku vrátit, kdyby se Ti v Bradavicích nelíbilo…
Na konci roku? Co třeba hned teď? Nathalie si opět představila Snapeův temný kabinet lemovaný nádobami s naloženým bůhví čím a znechuceně se otřásla. Na chvíli jí sice spravilo náladu čtení o dalším vývoji Claudinina vztahu s Mauricem, jakož i podrobné zdůvodnění výběru dárku, který jí společně koupili (myslela jsem, že slovník jak-vy-říkáte-mudlovských uměleckých výrazů by Ti mohl udělat radost), a na okamžik potěšeně zalistovala v knize, kterou vybalila z jednoho z balíčků. Když se však dostala na další list dopisu, překvapeně zamrkala a upřela nevěřícný pohled na druhou krabici.
Stavil se tu Alain a hrozně se na Tebe vyptával, stálo v Claudinině psaní. Byl docela zklamaný, že Tě tu nezastihl, a málem mě zapřísahal, abych Ti určitě předala dárek od něj. Docela mě pobavil tím, jak se snažil rádoby nenápadně zjišťovat, jestli teď někoho máš - jasně, že jsem mu na to nic neřekla a další den jsem pak prošla drby v pár bulvárních časopisech a zjistila, že se před týdnem rozešel s tou svojí herečkou. To já jen, abys byla v obraze, přestože pochybuji, že Tě to po tom všem ještě zajímá. Nebo snad ano?
Claudine se také neumí vyptávat zrovna dvakrát nenápadně, napadlo Nathalii s úsměvem, ale pak obrátila pozornost zpět k nečekanému dárku. Opatrně vybalila z hedvábného papíru drahý parfém, přičichla si k němu a pobaveně se ušklíbla. Celý Alain - mohla mu stokrát říkat, že dává přednost spíše obyčejným, jemným a nenápadným vůním - zvlášť když tráví celé dny v ateliéru silně čpícím barvami a lektvary - ale stejně jí vždycky koupil ten nejvýraznější parfém, který se líbil jemu a s nímž ho podle jeho názoru mohla Nathalie dobře reprezentovat ve společnosti. V duchu pokrčila rameny, poněvadž naprosto nechápala, co tím po tak dlouhé době od jejich rozchodu Alain sleduje…
Vtom se těsně vedle ní ozvalo hlasité prásknutí, až leknutím povyskočila na židli a jen tak tak, že neupustila lahvičku s parfémem na zem.
Vyjeveně zazírala na obrovskou knihu, která přistála vedle jejího talíře, načež zdvihla oči k Severusovi Snapeovi, jenž na ni shlížel s neproniknutelným výrazem v obličeji.
"Až přestanete obtěžovat zde přítomné výjevy z vašeho nepochybně bohatého společenského života," spustil, upíraje značně znechucený pohled na lahvičku v její ruce, "ocenil bych, kdybyste věnovala alespoň zbytek svojí roztěkané pozornosti obsahu této knihy," dotkl se prstem ošoupaného přebalu. "Vzhledem k vašim vrozeným… dispozicím…," odmlčel se na okamžik a významně se ušklíbl, zjevně při vzpomínce na výrok Moudrého klobouku, "by to pro vás snad nemusel být natolik nepřekonatelný problém."
Prudce se nadechla k odpovědi, ale z profesora lektvarů už viděla jen vlající černý hábit ve dveřích vedoucích z Velké síně. Chvíli tiše soptila vzteky, ale nakonec jen rezignovaně zavrtěla hlavou a zavázala se, že od téhle chvíle až do skončení přípravy onoho slavného lektvaru prostě nebude Snapeovy poznámky poslouchat, natožpak řešit. To by ji také během pár dnů mohli rovnou odvézt k Saint-Laurentovi. Anebo spíš ke svatému Mungovi, to je přece jenom mnohem blíž.
Přesto se však neubránila komické představě Snapeova výrazu, pokud by našla odvahu a přišla nazítří večer do jeho kabinetu politá tímhle parfémem. Pokud došlý dárek k narozeninám považuje za důkaz bohatého společenského života, pak jeho vlastní život musí být chudý jak domácí skřítek od Malfoyů. I když na druhé straně nevěřila, že by Snape pravidelně nedostával dárky minimálně od ředitele. Ostatně to Brumbál sám naznačil, když jí předával ty štětce, že na své přátele a zaměstnance nikdy nezapomíná…
Na rozdíl od mého otce, uvědomila si vzápětí a pevně stiskla rty, neboť ucítila to známé bodnutí u srdce, které se dostavovalo pokaždé, když si na otce vzpomněla. Mohla by si nalhávat cosi o opožděné sově s otcovým blahopřáním, ale věděla, že to není pravda. I její otec měl totiž Nathaliiny narozeniny nerozlučně spojeny se svojí manželkou. Navenek se tvářil, že zdvořile respektuje Nathaliino přání je po matčině smrti neslavit. Pochybovala však, že by ho byť i jen napadlo napsat a poslat jedno hloupé narozeninové přání…
Přitáhla si k sobě Snapeovu objemnou knihu, což jí stálo nemalé úsilí, a znovu si povzdychla. Profesor jí to evidentně nechtěl nijak ulehčit - čekala nejméně padesátistránkový podrobný návod na přípravu příslušného lektvaru, ale nečekala, že kvůli tomu bude muset nastudovat sedmisetstránkovou Teorii obranných lektvarů, z níž se sice o daném tématu v teoretické rovině dozví bezpochyby i tu nejmenší podrobnost, ale po praktické stránce na tom bude po příchodu do Snapeova kabinetu stejně bídně, jako kdyby ji vůbec nečetla. Nehodlala se však od něj nechat ztrapňovat víc, než bude nezbytně nutné, a tak nad tou moudrou knihou strávila celé odpoledne, večer i následující den.
V úterý po večeři přesně v sedm hodin postávala před Snapeovým kabinetem a zasmušile zírala na těžké dřevěné dveře. Mám já tohle zapotřebí? Nakonec si povzdychla a nepříliš nadšeně na ně zaklepala.
Nasadila seriózní obličej a vzala za kliku, její rozhodný výraz však vzápětí vystřídalo překvapení, když pohlédla do tváře osobě, která jí přicházela otevřít.
"Tonksová?"
Pokud dívku překvapilo, že si ji Nathalie pamatuje, nedala to najevo ničím víc, než odevzdaným pousmáním - jako by ji ani neudivovalo, že ji po tom incidentu s upuštěným megafonem na famfrpálovém zápasu znají všichni ve škole.
"Dobrý večer," pozdravila nevýrazně, "profesor říkal, že přijdete."
"Takže on vás požádal o spolupráci?" dožadovala se Nathalie vysvětlení. Nechtěla si ani připouštět tu šťastnou představu, že si Snape nakonec našel na přípravu lektvaru někoho náhradou za ni.
"Pokud školnímu trestu říkáte spolupráce...," pokrčila Tonksová rameny a zachmuřeně se vracela zpět k pracovnímu stolu, na němž se povalovaly hromádky přísad, jež zrovna zpracovávala.
"Aha...," zamumlala Nathalie a zavřela za sebou dveře. Naděje, že by se hned teď mohla vrátit do svého pokoje, se rozplynula na její vkus až příliš rychle. "Co se stalo?"
"Převrhla jsem na něj kotlík s vroucím lektvarem," odvětila Tonksová zasmušile a tragický výraz jejího srdcovitého obličeje přiměl Nathalii ovládnout nával škodolibého smíchu na profesorovu adresu. "Neudělala jsem to schválně, však víte, jak jsem nešikovná..."
"No, to se stane," pokoušela se ji Nathalie utěšit.



 


Komentáře

1 JSark JSark | 17. dubna 2009 v 11:43 | Reagovat

Aúúúú, ja sa tak strašne teším na to, ako budú tak v trojici pekne spolupracovať... :-D
Takže preto mal Snape takú blbú náladu - ono byť obliaty vriacim elixírom asi nie je dva krát príjemné. Napriek tomu sa škodoradostne smejem.

2 Niki Niki | 17. dubna 2009 v 12:58 | Reagovat

Snape je fakt pusinka, miluji, když je takhle nakvašenej :-)) Jestli ho s Nathalií hodláš spárovat, bude to více než zajímavé :-D
Díky za další kapitolu, už dlouho jsem nečetla povídku, která by mě tak zaujala.

3 evi evi | 17. dubna 2009 v 14:38 | Reagovat

JSark: Dobrá trojka, taky si říkám ;-) Snape má takovou náladu asi skoro pořád, ale ten lektvar mu zjevně nepřidal :-))

Niki: Já taky děkuju, ta otázka se nabízí, že? ;-) No, to ještě uvidím, nerada bych při tom přišla o ten jeho skvělý charakter :-D

4 Polgara Polgara | Web | 17. dubna 2009 v 17:03 | Reagovat

Hele, že bych ten svůj komentář napsala konečně hned v ten den, co přidáš kapitolu? No, páni...fajn, teď ke kapitole.
Opět k ní nemám co dodat, dokážeš psát (teď to bude znít pubertálně)tak, že člověk věří, že tak se to mohlo stát,ale začínají mi chybět ty tvoje vysvětlivky na konci, nechceš nějakou přidat?
Těším se na jejich spolupráci, jak tak na to koukám, ještě si spolu ty dva "užijou" 8o)

5 evi evi | 17. dubna 2009 v 17:16 | Reagovat

Polgara: Jee, to je hezký, že ti chybějí ty moje vysvětlivky :-) V téhle kapitole mě zrovna žádná nenapadala - nebyla tam žádná nová postava, jejíž existenci v knihách HP bych mohla připomenout nebo naopak vysvětlit, proč jsem tu postavu musela nově "vyrobit", ale počítám, že by nějaké poznámky mohly být ve dvanácté kapitole (zásoba studentů pro Snapeovy školní tresty je koneckonců stěží vyčerpatelná ;-))

6 Kaya Kaya | 17. dubna 2009 v 20:08 | Reagovat

Páni. Tonksová, Snape a Nathalie v jedný místnosti plus složitej lektvar, ty ale umíš vyrobit situaci:-)
Už se nemůžu dočkat, co se stane příště. Jen si říkám, Tonksová je dost nemehlo, to měl Snape nějakej výpadek mozku, že si ji pustí k sobě do kabinetu, nebo jen tak zoufale toužil nebejt tam o samotě s někým, kdo už se na něj jednou vrhnul?

7 evi evi | 17. dubna 2009 v 20:23 | Reagovat

Kaya: Neuvěřitelně trefný komentář :-D Ono už je samo o sobě s podivem, že Snape pustil Tonksovou do lektvarů po NKÚ v pátém ročníku - pokud si to dobře vybavuju, nepustil tam nikoho, kdo neměl známku Vynikající. Na druhou stranu Tonksová je později bystrozorkou, takže lektvary studovat musela (pokud vycházím z teorií o nezbytnosti studia lektvarů pro budoucí bystrozory v 5. a 6. dílu HP). Tuhle "nesrovnalost" se chystám časem vyjasnit, až se Nathalie s Tonksovou víc pozná. A ta tvá závěrečná poznámka, no... k tomu není co dodat :-))

8 ClaireM ClaireM | E-mail | Web | 17. dubna 2009 v 21:16 | Reagovat

Eh, proč jsem si tak živě představila Snapeův výraz při polití lektvarem? Teď se tu směju jako blázen... Jo, bude Tonksová nějak figurovat v dalších částech povídky? Doufám, že jo, protože ta její nešikovnost je fakt úžasná... :)

9 evi evi | 17. dubna 2009 v 21:20 | Reagovat

ClaireM: Díky! S Tonksovou do budoucna určitě počítám, aspoň občas - jsou si koneckonců s Nathalií poměrně dost věkově blízké, tak plánuju, že ještě leccos proberou ;-))

10 Jikita Jikita | 18. dubna 2009 v 10:14 | Reagovat

Nááádhera! Líbí se mi, jak nás pomalu připravuješ na nějakou katastrofu. Fantazie hned pracuje jak divá. Já se tak těším, co se stane!

11 Jitka Jitka | 18. dubna 2009 v 11:35 | Reagovat

Dovedu si přestavit Severusův znechucený výraz,kyby přišla takhle navoněná nebo ještě hůře, kdyby navoněla jeho :-))Nevím co mě to napadá, ale když tak praštil tou knihou zatímco držela ten parfém a při zapojení jistých mačkacích reflexů..hmm

"Pak jeho vlastní život musí být chudý jak domácí skřítek od Malfoyů" - trefné přirovnání :-)

A Tonksová blízko lektvarů to zavání průšvihem. Tak si říkám jestli ta nehoda s kotlíkem byla jenom nehoda :-) nebo tentokrát nešikovnost posloužila jako výmluva. Inu trpělivost někdy přeteče.

Jsem čím dál více napnutá jak to bude pokračovat. Píšeš fakt skvěle!

12 evi evi | 18. dubna 2009 v 11:49 | Reagovat

Jikita: Katastrofa? No já nevím :-)) Pro ně obě je katastrofa už to, že tam musí být ;-) A pro něj asi taky ;-)

Jitka: Děkuju, cha, to by bylo dobrý, kdyby ho tím parfémem trochu nastříkla :-D Co se týče Tonksové, tak mohu slíbit, že ta se na školním trestu u Snapea v budoucnu ještě párkrát objeví :-)

13 Hope Hope | Web | 20. dubna 2009 v 8:17 | Reagovat

já se na to vykašlu! napsala jsem takový dlouhý komentář a ono mi to napíše, že vypršela doba platnosti formuláře...tsss...mno, a jelikož si ho nepamatuju doslova, tak sepíšu jiný :o)
na to, že je tady nová kapitola jsem přišla už v den jejího zvěřejnění, ale nestihle jsem ji přečíst a přitom jsem se na ni tolik těšila...njn, co nadělám
kapitola byla skvělá :o) (měla bych si rozšířit svou chabou slovní zásobu, abych se pořád neopakovala :o) )
Snape politý vařícímm lektvarem mě pobavil a nemohla jsem si odpustit poznámku o tom, že mu to patří :oP já vím, že jsem nepřejícná, co se týče Snape, ale s tím hold nic nenadělám :o)
moc se těším na další

14 evi evi | 20. dubna 2009 v 9:23 | Reagovat

Hope: jo to znám, blog zas nějak blbne, přesně takovou hlášku mi to onehdá hodilo taky. A člověku se to pak zřídkakdy chce psát znovu :-( Ale stejně ses rozepsala, děkuju moc :-)

15 Hope Hope | Web | 20. dubna 2009 v 9:46 | Reagovat

evi: nejspíš zase zkouší nějakou novinku, se kterou budou všichni děsně spokojení...grrr...štvou mě :o) v tom komentu je tak zhruba všechno, co jsem napsala předtím, ale tamten byl lepší :o)

16 evi evi | 20. dubna 2009 v 10:00 | Reagovat

Hope: No já byla trochu navztekaná hlavně, jak se v tom rýpali před Velikonocemi a zaváděli takové ty hodnotné doplňující informace, jakože 18. dubna bylo "před dvěma dny". Načež to pak na základě četných protestů složitě dávali zpátky :-) Ještě by tedy mohli udělat jako volitelné to zobrazování údajů o aktualizaci - fakt nevím, k čemu je lidem, kteří chodí na můj blog, údaj o tom, kdy jsem přidala pod předchozí kapitolu odkaz na následující anebo opravovala nějaký překlep... ;-) No ale hlavně že to funguje alespoň takhle :-))

17 Hope Hope | Web | 20. dubna 2009 v 10:16 | Reagovat

evi: jo, to je fakt...ty aktualizace mi přijdou naprosto zbytečné, protože třeba v rozcestníku se člověk hrabe dost často...taky jsem si všimla, že se mi vedle kapitol nezobrazujou rubriky, ale když v rozcestníku kliknu na určitou povídku, tak tam ty kapitoly normálně jsou, tak nevím, mno :o) alespoň že to ale funguje a ne jako předtím, že jsem aktualizovala stránku a vyběhlo na mě okýnko, že mám zadat uživatelské jméno a heslo =oD

18 evi evi | 20. dubna 2009 v 11:29 | Reagovat

Jo, to si vzpomínám, to taky nebylo marný :-D

19 Hope Hope | Web | 20. dubna 2009 v 11:31 | Reagovat

Evi: asi tak =oD jsem měla chuť něco rozbít =oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama