Portrét pro Bradavice (1.4.)

21. listopadu 2008 v 17:54 | evi |  Portrét pro Bradavice - seznam kapitol
Kapitola první: Nečekaná návštěva (4. část)

Oba se opět na několik okamžiků odmlčeli. Nathalie hleděla rozostřeným pohledem přímo před sebe a nehty prstů si zarývala do dlaní; myšlenkami však byla daleko odsud. Její matka zemřela přesně tak, jak Nathalie předpověděla. Nemohla tomu nijak zabránit. Ale nemohla si ani odpustit to, že matce neuměla pomoci. A nyní, když už na tolik let dokázala vytěsnit tyto smutné vzpomínky ze svého života, se zde najednou zjeví tenhle bláznivý bradavický ředitel a oživí vše, co již dávno považovala za definitivně mrtvé.

Rozzlobeně na něj pohlédla trpce litujíc, že předtím nenechala Claudine, aby ho vyprovodila ze dveří hned, jak se objevil. Legrandův obraz si už zase cosi mumlal pod plátnem, jímž ho přikryla, a Nathalie dostala neodolatelnou chuť třísknout s ním o zem a konečně ho umlčet. Měla dojem, že se jí rozskočí hlava, a násilně potlačila nutkání sevřít ji mezi dlaněmi a dát se do neovladatelného křiku. Brumbál pozoroval její tvář s účastí, to jí ale nebylo nic platné, naopak ji to ještě víc rozčilovalo.
Po chvíli se ale starý kouzelník kupodivu zdvihl a podal jí ruku na rozloučenou. Zamumlal něco o tom, že se jí nechtěl dotknout a že je mu líto, jestli ji vyrušil. Nebude ji dál obtěžovat a půjde. Nechápavě se za ním dívala a nemohla uvěřit tomu, že se jí, sotva na něj pomyslela, takhle snadno plní její přání. Jako by však právě tahle jeho náhlá mírnost a odevzdanost zlomila cosi v jejím odhodlání.
"O koho vlastně jde?" vyhrkla zčistajasna a úplně ji to vylekalo; sama nechápala, proč ji to najednou tak zajímá.
Brumbál se zarazil s rukou na klice a otočil se nevěřícně směrem k ní.
"Jedná se o jednoho člena našeho profesorského sboru," řekl pomalu a vyčkávavě se na ni díval. Když nic neříkala, usoudil, že dostal možná jedinou šanci změnit její názor, a jal se jí vše co nejrychleji vyprávět. Předtím však ještě opsal hůlkou kruh kolem místnosti a zvlášť ji namířil na Legrandův portrét, mumlaje tiché zaklínadlo. Jejich rozhovor neměl slyšet nikdo nepovolaný.
"Ten muž patřil ke Smrtijedům, ale ještě před pádem Voldemorta -" začal pak a Nathalie se opět zachvěla při zvuku vysloveného jména, " - se obrátil na stranu dobra. Důvody, které tehdy uvedl, mě přesvědčily. Jenže od té doby již uplynulo devět let a já si nejsem jistý, zda mu pořád mohu věřit tak, jak bych pro klid svojí duše potřeboval."
"Což se ho zeptat?" pousmála se. Nemyslela to však zdaleka tak ironicky, jak to snad mohlo vyznít, ve skutečnosti byla oprávněně přesvědčená, že správným způsobem položenou otázku bradavického ředitele nedokáže nikdo nechat bez pravdivé odpovědi.
"On je velmi dobrý kouzelník," reagoval rovněž s úsměvem Brumbál, jako by říkal - mohu se ho sice zeptat, ale ani já si nebudu jistý, jestli mi říká to, co si skutečně myslí.
"Předpokládám, že existuje nějaký důvod, proč se o tom potřebujete znovu přesvědčovat právě teď," nadhodila Nathalie vyčkávavě.
"Ano, a je to důvod více než dobrý," odvětil Brumbál. "Příští rok má totiž nastoupit do Bradavic Harry Potter, jestli vám to jméno něco říká."
"Ovšemže mi to jméno něco říká!" Už zas byla nabroušená. Jak by mohla nevědět o chlapci, který zůstal naživu? O tom chlapci, který přežil smrtící kletbu Toho-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit, stejnou kletbu, která kdysi zahubila její kolejní ředitelku?
"Pak jistě rovněž chápete, jak velice mi záleží na tom, aby pro něj Bradavice byly tím nejbezpečnějším místem na světě," chytil se hned její živé reakce. "Celý rok budeme budovat kolem hradu neproniknutelná opevnění pomocí těch nejsilnějších kouzel, jaká si dokážete představit. Hodláme ještě jednou a s největší důkladností prohledat celý hrad a přilehlé pozemky od sklepení až po nejvyšší věž, abychom vyloučili přítomnost jakýchkoli nezmapovaných tajných chodeb, skrytých místností, pochybných tvorů nebo neznámých předmětů. To vše je možné provést pouze s vědomím a za účasti celého profesorského sboru. A já si potřebuji být absolutně jistý tím, že mi říkají o svých pátráních a zabezpečovacích kouzlech pravdu a že přede mnou nic neskrývají. Zrádce si v těchto zlých časech jednoduše nemůžeme dovolit."
"Tomu rozumím," přikývla Nathalie, "ale pokud mu nevěříte, tak proč ho prostě nevyhodíte?"
Brumbál překvapeně zamrkal. Aniž by to totiž Nathalie tušila, položila mu stejnou otázku jako jeho kolegyně profesorka McGonagallová předchozího večera.
"Potřebuji ho mít v Bradavicích... z jistých důvodů," odpověděl neurčitě. Z jejího nespokojeného výrazu však poznal, že musí být o něco konkrétnější. "Pokud je pravda, čeho se obáváme, totiž že se Voldemort jednoho dne vrátí -" Nathalie na něj vyděšeně vytřeštila oči, "- mohl by se nám hodit někdo, jako je on..."
Jistě, pokud kdysi patřil mezi Smrtijedy, tak byste z něj mohl udělat špeha, napadlo Nathalii okamžitě, špeha, který to hraje na obě strany...
"V každém případě bych ho měl nerad za protivníka," dokončil Brumbál myšlenku. "Voldemort je takřka nepředstavitelnou hrozbou už sám o sobě, nemusí ho ještě obklopovat natolik schopní přisluhovači, jako je Snape."
"Snape?"
"Severus Snape, ano, tak se jmenuje. A ostatně doufám, že i když nevyhovíte mé prosbě, tak si vše, co jsem vám tu řekl, necháte pro sebe." Brumbálův hlas nyní zněl velice naléhavě, ona však ani na chvíli nezapochybovala o tom, že by jí v případě potřeby dokázal pozměnit vzpomínky, aniž by si toho všimla.
"Na to se samozřejmě můžete spolehnout," odvětila automaticky, přemýšlejíc o tom, co všechno právě vyslechla.

 


Komentáře

1 Evča Evča | Web | 21. listopadu 2008 v 23:07 | Reagovat

tak jsem zvědavá, jestli to udělá nebo ne...

2 P. D. P. D. | 8. února 2010 v 1:00 | Reagovat

mám takové nejasné tušení, že jméno je jí známé....  :-D

3 P. D. P. D. | 8. února 2010 v 1:10 | Reagovat

návrat z následující kapitoly: tak teda ne, no... :-D

4 evi evi | Web | 17. února 2010 v 11:09 | Reagovat

P.D.: Nee, vůbec ho nezná. Ale pozná!:D

5 Džejny Džejny | Web | 26. října 2010 v 10:26 | Reagovat

páči sa mi to čím ďalej tým viac a podľa mňa to urobí. Namaľuje budúcnosť :)

6 evi evi | Web | 10. listopadu 2010 v 18:06 | Reagovat

Džejny: však taky o čem bych pak psala, že?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama